Bobaľ ky, vrabci a pagáče

Na závěr našeho putování po krajanských sborech ve východní Evropě bych rád učinil ještě jednu zastávku, zastávku na Slovensku. Dnes už je to také cizina, ale z následujících řádek snad bude znát, že máme společnou nejen část historie, ale že i nadále nás spojují výjimečné bratrské vztahy.

Zejména v začátcích jsme při cestě na Ukrajinu využívali možnosti přenocovat ve sboru Reformované křesťanské církve v Pinkovcích na východním Slovensku s vždy příjemným posezením v kruhu rodiny dnes již zesnulého bratra seniora Jána Semjana. Brzy jsem zjistil, že v nedalekých Sečovcích je farářkou Marianna Sláviková, kterou znám z dob, kdy studovala teologii na ETF UK v Praze, a tak jsme několikrát přenocovali i tam.

Sbor v Sečovcích a později v Bysteru, kam se Slávikovi přestěhovali, jsem navštívil několikrát i bez spojitosti s cestou dále na východ. Marianna se svým manželem vychovává šest dětí a farářuje prakticky bez přestávky, nikdy nebyla na „mateřské dovolené“ – má můj obdiv. Navíc před dvěma lety spolu s několika dalšími rodinami koupili bývalé rekreační středisko Borda. Za vše hovoří část e-mailu, který mi Marianna nedávno poslala: „Veľmi sa ospravedlňujem, že som ti neposlala to, čo si chcel odo mňa. Som málo doma, lebo máme na Borde tábory. Teraz boli aj naše, ktoré robíme na začiatku augusta. No celé leto je tam dosť ľudí, tak tam trávime veľa času.“

Výše zmíněné sbory a faráři patří do Reformované křesťanské církve (RKC) na Slovensku. Tato církev vznikla v návaznosti na reformovanou tradici jako samostatná církev po první světové válce a v prvorepublikové společnosti hledala své místo. Nebylo to jednoduché, zejména po roce 1938 – po vzniku Slovenského státu. Duchovní tehdy byli donuceni k přísaze věrnosti. Po skončení druhé světové války bylo vedení církve přinuceno přijmout řadu protimaďarských opatření. Docházelo k deportaci slovenských Maďarů do Maďarska nebo do Čech. (Obdobou je historie odsunu sudetských Němců.)

okénko2

Po nastolení komunistické moci byly vytvořeny úřady pro správu církví, a jak historik toto období vtipně charakterizoval, „církve byly uvedeny do úsporných režimů“, církevní aktivity byly vtěsnány do zdí kostelů a modliteben. Zajímavostí je, že v této době budoucí faráři RKC studovali na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Události roku 1989 zastihly církve nečekaně, otevřely se nové možnosti a oblasti působení. Synod RKC v listopadu 1991 přijal novou církevní ústavu a plná obnova všech kazatelských míst začala v roce 1995.

RKC je historicky dvojjazyčná, z devíti seniorátů je ve dvou jednací řečí slovenština (v michalovském a ondavsko-hornádském), v ostatních maďarština. Sídlo biskupa je v Komárně. Vztahy RKC a ČCE jsou poměrně úzké, pravidelně se např. setkávají synodní rady obou církví. Někteří kazatelé jsou pravidelnými účastníky farářského kurzu v Praze, který pořádá ČCE, resp. Spolek evangelických kazatelů.

Rád bych zde krátce představil i další z církví na Slovensku navazující na světovou reformaci, tentokrát na učení Lutherovo, Evangelickou církev augsburského vyznání (ECAV). Základy samosprávní organizace církve byly položeny již v roce 1610 na synodě v Žilině. Církev existovala od roku 1681 s omezeními. Opět povolena byla r. 1781 Tolerančním patentem, úplná rovnost církví před zákonem nastala až v roce 1848. V období první republiky se ECAV rozvíjela i po stránce ekumenické – nejužší vztah měla s ČCE, což v určité míře platí dodnes. Zajímavé je, že prvním jazykem slovenských evangelíků, používaným po staletí, se stala kralická čeština.

Vzhledem k tomu, že velká část slovenských evangelíků se v době společného státu ocitla v Praze a mnozí z nich toužili po vlastních službách Božích, po vlastním sboru, kde by se mohli duchovně vzdělávat v mateřské řeči, byl v roce 1947 zřízen samostatný Slovenský evangelický a.v. církevní sbor v Praze. Sbor získal k užívání komplex budov v ulici V Jirchářích vč. kostela sv. Michala tamtéž. Bohoslužby se zde konají každou neděli v 9.30 hod. K bližšímu seznámení s tímto sborem doporučuji knihu Pavola Haluky Slovenský evangelický a.v. církevný zbor v Prahe – historie sboru a současnost, vydanou v Praze r. 2014.

Nyní přicházejí na řadu kuchařské recepisy. První dva jsou od Marianny Slávikové a jsou v originále, abychom se procvičili ve slovenštině.

Bobaľky (na Vianoce to dávame na stôl ku kapustnici)
Cesto: 1 kg polohrubej múky, 0,5 l mlieka, 1kocka droždia, 5 dcl roztopeného Palmarinu (pozn.: obdoba naší Hery), 1 hrsť cukru, 1vajce. Vymiesime cesto, necháme vykysnúť, krájame zo šúľkov malé kúsky a ukladáme k sebe na plech. Potom upečieme a odložíme. Na Vianoce krátku chvíľu povaríme vo vriacej vode, premiešame prepraženým maslom. Podávame napr. s kyslou kapustou (opraženou na cibuľke), alebo s makom na sladko, s tvarohom na slano, alebo ešte aj na sladko s orechmi.

Bravčový vrabec (je to taká obmena vášho tradičného knedlo-vepřo-zelo)
Bravčové stehno nakrájame na kusy asi 80 g, okoreníme soľou a čiernym korením, potom obalíme v hladkej múke. Opečieme na oleji a opečené dáme do základu a necháme dusiť asi 1,5 hod. Základ: 1 nastrúhanú cibuľu opražíme na oleji, potom pridáme 1 pol. lyžicu paradajkového pretlaku a červenú papriku, soľ, mleté čierne korenie, potom zalejeme vodou. Kapusta: nastrúhanú cibuľu opražíme na oleji, pridáme hrsť kryštálového cukru a necháme skaramelizovať. Podlejeme vodou, dáme nastrúhanú kapustu, osolíme, okoreníme, pridáme rascu, soľ, mleté čierne korenie, ocot podľa chuti, poprášime hrubou múkou, prikryjeme a občas premiešame. Knedlík: 0,5 l mlieka, 1kocka droždia, hrsť cukru, štipka soli, asi 1 kg polohrubej múky, asi 0,5 dcl oleja. Vypracujeme cesto, tvarujeme knedlíky, necháme ich vykysnúť a varíme nad parou asi 15 min.

Na závěr přidávám ještě recept sestry Marty Vrškové, která pochází ze Slovenska a nyní žije a pracuje v Praze. Má na starosti kostel sv. Michala v Jirchářích, kde, jak už víme, se schází slovenský a.v. sbor, a také kostel u Martina ve zdi. Na můj dotaz, co přesně dělá, napsala: „V kostole u Martina ve zdi som správkyně a v Jirchářích slúžim ako kostelnice. Neviem dokiaľ mi sily vystačia, je toho moc.“ Přeji tedy sestře Vrškové dostatek sil a Vám čtenářům „dobrú chuť“.

Pagáče krstnej mamy
Materiál: 1 kg polohrubej múky, bravčová, kačacia alebo škvarková masť (asi 20 dkg), 1 veľká alebo 2 malé kyslé smotany, štipka soli, trošku mlieka, vajíčko na potretie povrchu pagáčov Postup: Múku rozmrvíme s masťou, aby spolu držala, potom pridáme smotanu, mlieko, soľ. Cesto rozvaľkáme na hrúbku 7-8 mm. Vykrajujeme pagáčiky, ktoré potrieme vajcom. Pečiem v horúcej rúre.

Komentáře