Kompot, nebo kompost?

Třídíte odpad? A co bioodpad? A máte kompost?

Předpona bio se k tomuto druhu odpadu přikládá proto, že je tzv. biologicky rozložitelný – příroda se s ním přirozenými mechanismy vypořádá sama a beze zbytků ho zrecykluje. To se třeba o plastech nebo kovech říct nedá.

Bioodpad je obecně defiován jako jakýkoliv odpad schopný aerobního (za přístupu kyslíku) nebo anaerobního (bez přístupu kyslíku) rozkladu. Svým různorodým chemickým složením představuje potravu pro všemožné organismy, které svým metabolismem přeměňují původní molekuly na molekuly jiné a přitom z nich získají energii pro svůj život a námi odhozený bioodpad se postupně vytrácí, až zcela splyne s okolím.

Takhle krásně je zařízen koloběh látek v přírodě. Ovšem ne všechny biologické procesy, které mikroorganismy provádějí, jsou tak nějak příjemné člověku v domácnosti. Tak si třeba vzpomeňte, kdy vám naposled něco zplesnivělo. Pokud jste to snědli a nyní si v poklidu domova čtete tento článek, klobouk dolů před vaším zažívacím traktem! Plesnivění, hnití nebo kvašení jsou totiž procesy z pohledu člověka nežádoucí. Mohou být i nebezpečné, a to nejen při pouhé konzumaci, ale třeba i kvůli odcházejícím výparům. Snad vás taky v chemii učili říkanku o sulfanu: „H2S, smrdí jako pes, odnese tě do nebes.“ Takže bacha na smradlavý vajíčka!

Kromě vajíček a dalších potravin, které se vám můžou zkazit v lednici, se k bioodpadu řadí ještě rostliny a jejich části, houby, čistírenské kaly, živočišné odpady, podestýlky nebo třeba papírové odpady. Zdálo by se tedy, že pokud si odpad nenecháme doma a dopřejeme mu výlet za město na skládku, dáváme ho tím napospas přírodním koloběhům a vše je v pořádku. Opak je ale pravdou.

Já jsem si třeba vždycky myslela, že když směsný odpad směřující na skládku ještě trochu „naředím“ těmi rozložitelnými, přírodě kamarádskými slupkami od brambor a ohryzky od jablek, napomůžu tak organismům, aby se jim v té hrůzné všeho(ne)chuti žilo o trochu šťastněji a nemusely se živit jen starými botami a odhozenými hračkami.

V takovém blahobytu se jistě i rády rozmnoží, takže nakonec celý rozkladný proces skládky poběží rychleji a ani nejdokonaleji nalíčené Barbie nevydrží neporušený make-up do konce věků. A ono to tak vůbec nefunguje. Stejně jako si Barbie nepřeje, aby jí nějaký mikro-drzoun okusoval našpulené červené rty, ani zaměstnanci skládky si nepřejí, aby jim v rajónu šmejdily miliardy mikroskopických příživníků.

Skládka totiž není a nemá být přirozený přírodní útvar, ve kterém dojde k rozkladu a splynutí s přírodou. Nedojde. Na to je v ní příliš mnoho nerozložitelných (nebo složitě a dlouho se rozkládajících) látek. Skládka je spíš poměrně technologicky složité zařízení, pro něž jsou biologické pochody nežádoucí a snaží se eliminovat jejich vliv na okolí. Jaké pochody? No, ty zmiňované z ledničky. Sem tam něco zasmrdí a vyteče… Ale představte si, o kolik víc toho vznikne na takové ploše.

V současné době se v běžném směsném odpadu podíl biologicky rozložitelné složky pohybuje mezi 30-40 % celkové hmotnosti. Tedy přes 1 milion tun ročně v ČR tvoří odpad, který bychom zjednodušeně řečeno mohli klidně zahodit do křoví. Co s tím můžeme dělat my? Tak třeba vyhledat nejbližší hnědou popelnici na bioodpad! Jenže zde většina lidí narazí na hodně velký, vlastně spíš zcela základní problém – absenci těchto popelnic.

Od loňského roku sice občanům přibyla obecná povinnost třídit i tento druh odpadu, jenže pokud od obce nemají k dispozici sběrnou nádobu (tedy hnědou popelnici), tato povinnost zaniká. Obce samozřejmě mají povinnost tyto nádoby zajistit, ale chybička se vloudí všude a některé obce zkrátka nainstalovaly celou jednu popelnici pro všechny obyvatele obce. A teď si zahrajme na schovávanou. Mnohem ideálnější mi tedy připadá kompostování! K průmyslovému kompostování míří i odpad z hnědých popelnic, ale mám teď na mysli spíše to domácí.

Zdá se, že i Češi už pomalu vyrůstají z nedotknutelného modelu dokonale upravené zahrady a nějaký ten růžek pro kompost si najdou. A rozhodně to není jen ku prospěchu životního prostředí! Zkuste schválně někdy sledovat, jakou část vašeho odpadkového koše tvoří biologicky rozložitelný odpad. Pokud se ve vaší obci platí za každý odvoz popelnice směsného odpadu, o kolik prázdnější by mohla bez bioodpadu být? O kolik víc peněz vám zůstane v peněžence? O kolik méně mušek vám bude vylétávat z koše?! A o kolik víc rajčat vám vyroste na záhonku pohnojeném zralým kompostem? „No jo, a co my, co nemáme zahradu, hm?“ Slyšeli jste už o vermikompostu?

Jestli patříte mezi ubožátka, kterým rodiče nikdy nedovolili psa, kočku nebo ani želvu, máte novou příležitost! Pokud někomu nepřijde divné chovat pavouky, strašilky nebo dokonce mravence, vám odteď nesmí připadat divné chovat žížaly! Žížaly jsou totiž základem vermikompostu. Pokud jste neznali říkanku o sulfanu, ódy na užitečnost žížal jste snad na prvním stupni ZŠ zaslechli. Kypří půdu, živí se odumřelými zbytky a přidávají živiny… A potkali jste snad někdy někoho, kdo by byl na žížaly alergický? Potřebují snad třikrát denně venčit a pravidelně krmit? Takže popadněte pár starých kyblíků a zahrajte si na architekty.

Vermikompostér se dá na internetu v několika variantách dokonce koupit. Cena ale není úplně lákavá. Mnohem lepší je si domeček pro žížaly vyrobit vlastnoručně! Kbelíky (třeba od malířské barvy) by do sebe neměly úplně zapadat, ale dnem navazovat. Můžete použít dva nebo tři, podle toho, kolik se vám doma hromadí bioodpadu. Pokud stavíte dvě patra, spodní budou sloužit pro zachycování tzv. žížalího čaje, který je vynikajícím tekutým hnojivem. Aby mohl čaj odtékat z druhého patra, je třeba ve dně udělat otvory.

Ne ale příliš velké, aby jimi nepropadávaly nerozložené zbytky nebo dokonce celé žížaly. Do horního nastěhujete žížaly a budete je krmit zbytky z jídel a z příprav jídel, oschlými květinami a sem tam i ruličkou od toaletního papíru, obalem od vajíček nebo jiným starým papírem. Pokud vám druhé patro bude poněkud překypovat, přidejte nad něj ještě třetí, do jehož dna vyvrtejte větší díry, aby měly žížaly šanci cestovat z kyblíku do kyblíku a směs promíchávat. Rozhodně je výhodné celý komplex opatřit víkem.

Zde je důležité pamatovat na to, že žížaly taky dýchají a potřebují opět otvory, tentokrát pro přístup vzduchu. Kromě vzduchu je třeba dbát i na správnou vlhkost. Jak je známo, dešťovka při dešti vylézá z půdy, nemůže totiž dýchat, takže zalévat jako květiny je nebudeme. A taky pokojovou nebo mírně nižší teplotu! A kde vzít žížaly? Můžete si je buď vyhrabat někde venku, nebo koupit. Chtěla bych vás ale poprosit, pokud si koupíte žížaly, které nejsou v České republice domácí, nepouštějte je do volné přírody. Já vím, zní to asi vtipně – „Že nám žížaly zdecimují přírodu?“

Ale člověk nikdy neví, jak se nový druh bude v zaběhlém ekosystému chovat, ač vypadá tak mírumilovně a navíc skoro stejně jako domácí sestřenice a bratranci. Slovíčko „skoro“ je v předchozí větě klíčkové. Pokud s hotovým kompostem nebudete mít žádné další úmysly, prostě ho jednou za čas vysypte někam ven. Někteří lidé si ale vermikompost zakládají právě z toho důvodu, že jeho produkty jsou jedněmi z nejkvalitnějších hnojiv! A těmi rozhodně nepohrdnou ani pokojové rostliny.

Takže kompostování zdar!

A ještě pár rad na závěr, které složky bioodpadu ne/patří na kompost:

ANO
odpad z přípravy jídel
odpad ze zahrady
zbytky od kávy a čaje
popel ze dřeva
zbytky jídel
potravinami znečištěný papír
podestýlky domácích zvířat

NE
rostliny napadené chorobami
maso a masné zbytky
mléčné výrobky
plevele, které vyrostou zkrátka všude
kosti
staré oleje

Komentáře