A proto skáču

Co děláte, když máte z něčeho radost? Znáte to rčení „vyskočil radostí do vzduchu“? Jenže autisté si na nic nehrají a vyskočí doopravdy. Cokoliv je potěší, pobaví, když najdou řešení, tak je to nutí udělat pohyb. Ne všichni skáčou, někteří třeba vyběhnou nebo zatleskají, případně všechno dohromady. A co na to neurotypičtí lidé? Okřiknou je, případně jim v tom začnou bránit a říkají: jak se to chováš, co to děláš? Naoki Higašida napsal A proto skáču ve třinácti letech s pomocí tabulky, kdy mámě ukazoval odpovědi na otázky a ona je zapisovala, protože Naoki patří mezi nemluvící autisty. Je to neuvěřitelně silná výpověď o autistickém světě. Kde všechno je doopravdy a naplno, ale kde si i vaše tělo tak trochu dělá, co chce, kdy neposlouchá, co mu říkáte, ale především je to volání po tom, nemyslete si, že to dělám schválně a nelámejte nade mnou hůl. Naoki měl štěstí na lidi okolo sebe, ale většina autistů ho nemá. Tahle knížka může změnit vnímání lidí, a proto bych ji doporučila jako povinnou četbu do škol.

A proto skáču, Naoki Higašida, Paseka

Komentáře