Pane, nauč nás modlit se.

Lk 11 Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ 

Milí přátelé, loni v září jsme Aleš, který je tento semestr na Erasmu, a já, přemýšleli nad naší církví – nad tím, jaká je a jaké jsou její potřeby, nad tím, co se nám obecně v církvi daří a nad tím, co se nám daří již méně. No, a když jsme se o těchto věcech bavili, uvědomili jsme si, že bychom rádi v církvi viděli více modlitby. A tak jsme si řekli – co takhle s tím zkusit něco dělat? Začali jsme se proto za náš nápad modlit a začali jsme o něm také mluvit s několika faráři a přáteli a spolužáky. Všichni se zdáli být nadšení a tak vlastně vzniklo loňské „Přijď království Tvé“, jehož jste i mnozí z vás byli součástí.

Hlavní důvod těchto setkání byla tedy modlitba. Co to ale vlastně ta modlitba je? Co to znamená modlit se? Jak se to dělá, jak to funguje? Z evangelií můžeme usuzovat, že se Ježíš modlil často a intenzivně; v Janově evangeliu najdeme dokonce celé kapitoly modlitebního rozhovoru mezi Otcem a Synem a modlitba je nakonec i to poslední, co Ježíš vysloví, než skoná na kříži. Učedníci tento Ježíšův postoj k modlitbě viděli a pozorovali, až to nakonec jednomu z nich nedalo a požádal Ježíše: „Pane, nauč nás modlit se.“

My se chceme s touto prosbou ztotožnit a převzali jsme ji proto jako název letošních modliteb. Je to prosba, která v sobě obsahuje doznání: Pane, já se neumím modlit. Nevím, jak na to; nebo se třeba i někdy snažím, ale je to na mě moc těžké. Umím to jen trochu, jen občas. Tak mě, Pane, prosím, nauč modlit se. Tato prosba ale vyjadřuje i odhodlání, jakousi připravenost: Pane, chci se učit modlit se. Se stejným postojem zde chceme přicházet i my – přiznáváme, že někdy ani nevíme, za co se modlit, ale věříme, že modlitba je důležitá součást života jak jednotlivých křesťanů, tak i křesťanských společenství. Ačkoli je někdy těžké pokleknout společně na kolena, věříme, že to má smysl.

Bezprostředně před verši z jedenácté kapitoly Lukášova evangelia, které jsem četl, se nachází krátký a známý příběh, ve kterém Ježíš navštíví Marii a Martu. Zatímco Marta má plno práce s přípravou jídla, Marie si sedne k Ježíši a poslouchá, co On říká. Když si pak Marta stěžuje, že jí Marie nepomáhá, je to právě Marie, která si dle Ježíše vybrala tu správnou činnost. Poté následuje ono Ježíšovo poučení o modlitbě, jež jsem četl.

Tyto dvě perikopy – zvlášť, když jsou zařazeny takto vedle sebe – společně ukazují na dvě potřeby, které jako lidé máme. Ta první je: naslouchat Pánu. Ztišit se u Jeho nohou a poslouchat, co mi chce říct. Marta to samozřejmě myslela dobře, milovala Pána a myslela si, že mu nejlépe poslouží uvařením skvělé večeře, ale Kristus by dal raději přednost společenství s Martou před její službou.

První naše potřeba je tedy nechat Pána hovořit. Hned ta druhá je, abychom my mluvili s Pánem. „Pane, nauč nás modlit se.“ Nauč nás, jak máme mluvit s Bohem. Jak máme mluvit s Tebou. Jsme lidmi, osobami, které stvořila Osoba – Bůh, a jsme stvořeni k tomu, abychom s ním mohli mluvit. Je obrovským darem, že nás slyší.

Obě tyto potřeby – potřeba naslouchat Bohu a potřeba mluvit s Bohem – se spojují v modlitbě. V modlitbě se chceme zastavit uprostřed naší každodennosti a naslouchat Bohu, protože věříme, že nám má co říct. Zároveň je toho hodně, co mu sami chceme povědět, o co chceme prosit. Chtěli bychom se přimlouvat za naši církev, za její faráře, členy, sbory, staršovstva; ale chceme se přimlouvat i za věci ležící za horizontem naší evangelické církve – tedy za jiné církve a za problémy tohoto světa.

A v neposlední řadě se chceme modlit i za to, abychom se skrze tato modlitební setkání alespoň trochu naučili modlitbě. O modlitbě bylo napsáno spousta dobrých knih, spousta dobrých kázání, spousta rad; ale ta nejlepší rada je – začni a modli se.

Pane, nauč nás modlit se. Amen.

 

14705654_10209602920583008_5353095543943699770_n

Komentáře