Není půda jako půda

Někdo na půdě schovává harampádí a jiný v půdě pěstuje třeba brambory. Dnes bude řeč o té „bramborové půdě“. Připadá vám zvláštní, co TA dělá v rubrice o životním prostředí? Pokud ne, palec nahoru, pokud ano, není se čemu divit a není to vaše chyba! Půda je sice jednou z nejzákladnějších potřeb každého člověka – pěstuje se v ní jídlo, přeci. Jenže se také nevyhýbá poškozování a o její problematice se zatím celkem úspěšně mlčí.

Proč? Inu, bylo by složité měnit zajeté a celkem dobře fungující zvyky. Zemědělství si dnes žádá vysoké výnosy a ty se jiným způsobem obdělávání, než je ten současný, příliš spolehlivě zajistit nedají. Vzrůst populace od dob okopávání plodin motyčkou, orání rádlem a používání volů ne jako nadávky, ale jako tažného zvířete je značný. Najednou zmizel problém, jak nasytit celou rodinu (který v rozvojových zemích stále přetrvává). Díky tzv. konvekčnímu zemědělství, kdy jsou velké plochy obdělávány technologickými a mechanickými „pomocníky“, nemusíme mít strach, že půjdeme spát s prázdným žaludkem (pokud nepropásneme otevírací dobu i poslední večerky). Zázračně vyšší produkce plodin ze zemědělských půd schopná nasytit ohromné davy lidí si ale žádá i svou negativní stranu.

100_2828

Asi tak nějak tušíte, že ne všechna půda je stejně úrodná. Třeba Bible radí postavit si dům na skále, na pevném podkladu. Já ale radím – pole si tam nezakládejte. Tam by vám nevzešla ani pampeliška. Skála je jedním z nejméně úrodných míst (což ovšem domu vůbec nevadí). Naopak nejúrodnějším typem půdy je černozem. Obsahuje hodně humusu, který rostliny s oblibou přijímají a ládují se jím, co to jen jde. A to už zjistili naši prapraprapra… předci, že řepa vytažená z černozemě bývá zpravidla buclatější než jakákoliv jiná. Tak se v takové úrodné krajině usadili. Nejstarší mapy osídlení území České republiky téměř přesně kopírují mapu rozmístění černozemí – nížiny kolem Labe a jižní Moravu.

A co je s tím za problém? K políčku si postavím ten domeček, ať mám kde bydlet. Možná i stodola by se hodila, chlívek pro pár prasátek, boudu, ať mám kam dávat náčiní,… A v dnešní době přidejme třeba ještě školu, kulturní dům, hřiště, obchod, nebo rovnou obchodní centrum s obřím parkovištěm, širokou přístupovou cestou, dostatečným prostorem pro zásobování, pár průmyslových zón… Nechci to všechno zrušit ani nadávat, jak je to zbytečné. Není! Ale všeho s mírou a hlavně s rozmyslem. Parkoviště nemusí vypadat jako o něco menší sourozenec letiště. Průmyslový podnik nemusí tvarem až podezřele připomínat krabici od pizzy. Co třeba místo plošně velmi rozlehlých objektů postavit něco i trochu do výšky? Ano, ale vždyť je to dražší a ještě ke všemu technicky náročnější. A tímto přístupem vzniká problém jménem „zábor zemědělské půdy“. Jelikož nejvíce lidí tak nějak intuitivně tíhne k životu na výživných půdách, jejich zastavování stále roste. A je důležité zdůraznit, že půda není neživá přírodnina jako třeba skála. Na skálu něco postavíte a její vlastnosti se v podstatě nezmění. Jakmile něčím neprodyšně překryjete půdu, své výživové vlastnosti ztrácí. Nedostane se do ní totiž vzduch a často ani voda, která je podstatná pro organismy, které zajišťují koloběh živin tak důležitý pro potenciální růst rostlin. Jednoduše řečeno, pokud použiji k vypěstování určitého množství plodiny jedno pole černozemě, na stejné množství plodiny budu potřebovat klidně i dvě stejně velká pole s půdou horší kvality.

Tento problém ale v současnosti vidím spíše jako důsledek plýtvání jídlem. Jen se zamyslete, co všechno vám v poslední době shnilo či zplesnivělo v lednici. Jestli nic, gratuluji, právě jste se stali mými oblíbenci! Pokud jste do koše něco vyhodit museli, nevadí, rozhodně se ode dneška neládujte hnědými jablky a nedojedenými svačinami s jemně plyšovým zelenavým povláčkem! Základem je alespoň si uvědomit, že to, co jsem nesnědl, jako by se vůbec nemuselo vypěstovat, dovézt a skladovat doma. Kolik energie by se ušetřilo? A vím, že vám osobně to možná zní hloupě. Ale jídla se v rozvinutých zemích vyhazují neuvěřitelná kvanta každý den, dělá to skoro každý člověk… a podniky nesčetněkrát více. Bohužel někdy potraviny nejsou ani nijak závadné. Jenom třeba nemají správný tvar a dostatečnou velikost… Myslím si, že pokud by každý v České republice snědl opravdu vše, co si nakoupil, vůbec bychom si nemuseli dělat hlavu s tím, jak moc úrodnou půdu zhltne nový zimní stadion.

103_2292

Kromě zastavění ale půdě škodí různé lidské zlozvyky. „Prostě to někam vyliju, ono se to vstřebá.“ Pravdivá věta! Ono se to vstřebá, třeba do toho obilí, co tam vyroste. Pokud tam nějaké vyroste. A pokud vyroste jenom maličko, trošku ho přihnojíme. Nebo trochu víc, nebo rovnou hodně! Ještě nějaký insekticid, ať mandelinky neotravujou. A herbicid… Jó, vlčí máky do vázy pěkný, ale jíst se nedaj. Pesticidy obecně zabraňují škůdcům všeho druhu přiživovat se na tom, co si my lidi pěstujeme. To je ohromná výhoda, ovšem nesmí se přehnat. Pokud pole postříkáme nebo posypeme tak moc, že zbytky zůstanou v půdě, ničí třeba již zmiňované organismy, které bychom v půdě potkávali rádi.

Půda se může okyselit. Vzpomeňte si, jak jste se tvářili, když jste naposledy ochutnali citrón. Asi takhle nějak se budou tvářit i rostliny. (Pokud vám však citrón chutná, vězte, že i v rostlinné říši se takoví podivíni najdou.) A nebo přesolené jídlo! Soli rostlinám taky úplně nešmakujou. Může nám takto vzniknout takový krásný chemický koktejl. Pro člověka něco jako vývar z muchomůrek, rozmačkaných vraních ok, ještě výtažek jedu ze zmije obecné, zamícháme, podáváme, přejeme dobrou chuť.

Pokud není půda ohrožena chemicky, mohou na ni působit fyzikální faktory. Slovíčko „eroze“ asi znáte. Spojovaná je ale spíš s omíláním pískovcových skal a odnosu písku. Vězte, že půda je na tom podobně. Pokud je moc suchá, vítr si s ní pohraje hladce. Pokud je moc mokrá, může ji rozrušit a odnést voda. V nejhorším případě může dojít třeba ke stržení celého svahu. K těmto odnosům půdy značně přispívají mělce kořenící rostliny, které půdu nezpevňují, a vlivem intenzivního boje proti plevelům bývají mezi jejich stonky i místa se zcela holou nezarostlou půdou. Jasný vítěz této kategorie – kukuřice.

Mělce kořenící rostliny ale také ulehčují proces tzv. zhutňování půdy. Dřív si člověk obdělával a obcházel políčko sám, případně s nějakým tím pomocným zvířetem. Dnes se po něm prohánějí kombajny jedna radost. Jedna radost a jeden smutek. Ať už si o své tělesné hmotnosti myslíte cokoliv, kombajn prostě nemáte šanci ve váze překonat. Pod krokem každého z nás se hlína udupá do určitého stupně. Kombajn to ale prostě zvládne líp. A když už se po poli projíždějí pěkných pár let, půda čím dál více sesedá a je hutnější a hutnější. Zdánlivě to nevypadá jako problém, jenže přirozenou součástí půdy je vzduch. Nepotřebují ho jen půdní živočichové k dýchání, ale je základní součástí struktury, která umožňuje její komplexní využívání. Pokud ji utužíme příliš, póry se vzduchem zmizí a rostliny se budou muset hodně snažit, aby měly svými kořeny kam prorazit.

Nepodceňujme tedy půdu! Je to stejně důležitý dar jako třeba voda nebo vzduch. Jedno bez druhého by na Zemi existovat nemohlo.

Komentáře