Srbský džuveč

Pokračujme v seznamování se s krajanskými sbory a komunitami. Po třech zastaveních na Ukrajině, v Polsku a Chorvatsku se zastavme v srbské Vojvodině. Reformovaný sbor ve Velikom Središti v současné době tvoří pár rodin, které věrně drží a vyznávají evangelickou víru svých předků. Počátky sboru, který se nachází na okraji české enklávy v Jižním Banátě, sahají do roku 1850– 1858. Od května roku 1850 do Velikonoc 1852 odešlo z Klobouk u Brna a okolí (Dambořice, Násedlovice a Borkovany) 93 rodin, z toho 71 rodin evangelických. Vladimír Míčan, tajemník Biblické jednoty, v roce 1928 v Brně vydal knihu Za půdou – jde o obšírnou zprávu o „evangelisační návštěvě českých osadníků evangelického vyznání v království S.H.S.“. O  Središti píše: „Veliko Srediště jest obcí s většinou srbskou pravoslavnou, pokud tu žijí lidé i jiné národnosti, jsou to mimo Rumuny a Maďary přistěhovalí Češi a Němci. Asi 60 rodin reformovaných Čechů žije v místě samém. Mají kostel s věží a zvony (pořízeny a vysvěceny v roce 1868 – jak dokládá nápis na velkém zvonu) i nové varhany.“

10. června 1863 byl položen základní kámen a 20. října 1866 byl chrám posvěcen. Však také 25. září letošního roku za účasti synodního seniora Daniela Ženatého a celé řady rodáků se bude konat slavnostní bohoslužba ve Velikom Središti, kde se vzpomene na všechny ty, kteří sbor tvořili a vedli. Českobratrská církev evangelická vysílala do těchto oblastí své pracovníky. Jedním z nich byl farář Karel Loveček, který byl synodní radou vyslán do Srediště v roce 1932. Dodnes pamětníci – je jich však čím dál méně – vzpomínají na jeho působení, zvláště pak na paní farářovou, která učila v nedělní škole, hrála na varhany, vedla mládež. Lovečkovi odešli ze Srediště v roce 1941.

Kazatelé se střídali, touha po české bohoslužbě nemohla být vždy naplněna. Ze záznamů lze vyčíst, že se kázalo často maďarsky, později srbsky, ale zpívalo se česky. Dlouholetá kurátorka sboru Elizabeta Hájková až do své smrti vedla pravidelně každou neděli bohoslužby, stihla při tom i hrát na „varhánky“. Však také na otázku, kterou jsme jí položili při návštěvě, co pro vás znamená sbor-církev, odpověděla: „Sbor pro mne znamená moc: útočištné místo, kde se duchovně nakrmím. A je důležitý pro udržení víry i jazyka.“ Ovšem v této chvíli je nutné zmínit, že při každé návštěvě českých kazatelů jsme právě u Hájků byli nakrmeni i po tělesné stránce. Hovězí polévka, opečené brambory a opečené kousky masa proložené klobáskou, k čemuž nechyběl nějaký zeleninový salát a vše bylo završeno moučníkem s kávičkou, vařenou v „džezvě“.

K úplné informaci o krajanech v Jižním Banátě je důležité zmínit ekumenickou spolupráci s českou katolickou komunitou v nedaleké Bele Crkvi a zejména v Kruščici a Češkom Sele. Stalo se v posledních letech, že při našem příjezdu byly vždy do programu zařazeny ekumenické bohoslužby konané vždy v sobotu. Důležité jsou i kontakty s „českými besedami“ – členové všech spolků se rádi setkávají a společenství s nimi má nejen duchovní, ale i gurmánský náboj.

Kostelnice kruščické farnosti, paní Barbara Hana, nás vždy královsky pohostila. Vyhlášené jsou její moučníky.

Předkládám vám dva její recepty. Fíkový dort – do mísy dáme 30 lžic krupicového cukru, 3 lžíce mouky, 600 g mletých vlašských ořechů, 600 g nadrobno nakrájených fíků. Z 15 bílků vyšleháme tuhý sníh, který vmícháme k ostatním ingrediencím. Vzniklé těsto rozdělíme na tři díly. Směs rozetřeme na plech a upečeme. Ve výsledku máme tři dortové korpusy. Na přípravu krému potřebujeme: 15 žloutků, 200 g moučkového cukru, 250 g margarínu. Žloutky s cukrem mícháme metličkou, dokud se pěkně nespojí, dáme do  vodní lázně a za stálého míchání čekáme, až směs zhoustne. Do  ještě teplé hmoty přidáme margarín a opět vše dobře rozmícháme. Když krém vychladne, natřeme ho na dortové korpusy, které klademe na sebe. Vrchní korpus můžeme ozdobit třeba šlehačkou.

V kulinářském okénku č. 3 jsem vám představil sverdlovu pyramidu – v tomto okénku to bude pyramidka Barbary Hany – připravme si: 400 g mletých sušenek, 400 g ratluku (gel ze škrobu a cukru, turecký med), 3 dcl mléka, čokoládu na vaření. Postup: ratluk by se měl nejprve dát na chvíli do tepla, aby se lépe zpracoval. K němu přidáme mleté sušenky a nejprve polovinu dávky mléka, vše pak zpracujeme rukama, až vznikne tuhé těsto. Těsto rozdělíme na 20 částí a z každé vypracujeme dlouhý tenký váleček. Rozehřejeme čokoládu, poskládáme vedle sebe 4 válečky, namažeme čokoládou, přidáme 3 válečky a opět promažeme čokoládou, potom válečky 2 a čokoládu a poslední váleček dělá vrchol pyramidky. Když vše ztuhne, krájíme vzniklou pyramidku na asi 1–2 cm tlusté plátky.okénko2

Na závěr malá otázka na čtenáře: kolik z  výše uvedeného receptu vytvoříme pyramidek?

A aby toho sladkého nebylo přespříliš, přidávám ještě jedno ryze srbské jídlo – džuvec, na který potřebujeme: 2–3 cibule, sádlo, 2 papriky, 2 mrkve, 1 rajče, rýži, rajčatový protlak, 4 plátky vepřové krkovice, sůl a pepř. Příprava: cibuli nakrájíme nadrobno a osmaží na sádle. Papriku a rajče nakrájíme na kostky a mrkev na kolečka a vše přisypeme na cibuli. Zvlášť uvaříme rýži a zvlášť pečeme maso. Zeleninovou směs smícháme s rýží a dáme to do pekáče, maso poklademe nahoru a úplně navrch nalijeme rajčatový protlak. Pečeme jen chvíli, aby se vše zapeklo.

Na samý závěr malá ukázka z jelovnika – jídelníčku: Hladno predjelo (studený předkrm): suvi vrat (sušená krkovice), čvarci (škvarky). Toplo predjelo (teplý předkrm): teleča čorba (hustý vývar z telecího masa), kavurma (guláš z vnitřností – nejčastěji vepřové, ale často také kuřecí nebo jehněčí). Glavno jelo (hlavní jídlo): mešano meso (talíř masa, na kterém je od každého něco – zpravidla pljeskavica, čevapi, klobása, kuřecí přírodní řízek, slanina, uzené plecko, krkovice, špíz z vepřového nebo kuřecího masa, někdy i pečená játra). Salata (saláty): pečena paprika (pečené červené papriky se zálivkou z  octa, oleje a česneku).

Poslastice (sladkosti): baklava (desert pocházející původně z Turecka z těsta podobného našemu lístkovému – vrstvy těsta jsou potřeny různou náplní – např. ořechy, medem, višněmi, po upečení se přelije hodně sladkým sirupem), pita od jabuka (něco jako náš jablečný štrůdl), šne – nokle (sněhové knedlíčky ve žloutkovém krému).

Nezbývá než popřát: Dobrou chuť – prijatno!

Komentáře