Odmítaný Edward Munch

Když se řekne Edward Munch, každý si asi představí obraz Výkřik — mistrovské dílo, jehož zobrazování se už dnes stalo kýčem. Existují stovky obrázků s křičícím mladíkem, který má hlavu Homera Simpsona, mimozemšťana, nebo dokonce Baracka Obamu. Je mi líto, že se z tak výborného malíře, jehož život nebyl zrovna dvakrát veselý, stala lidová taškařice a jeho brilantní schopnost zobrazení nálady zůstala upozaděna. Pojďme se tedy podívat na jeho krušný život.

Edward Munch byl narozen roku 1863 v Norsku. V jeho pěti letech mu zemřela matka a tím začal jeho nepodařený život. Otec nesl smrt manželky těžce a odvrátil se k pietismu, čímž pak trpěla celá rodina. Svým dětem vyprávěl, že je matka pozoruje a neustále jim ji připomínal. Malý Edward byl hodně nemocný a trpěl nočními můrami. Po několika letech zemřela i jeho nejstarší sestra. Jediná sestra, která se vdala, krátce po sňatku navždy odešla také a další sestře byla diagnostikována bipolární porucha už v dětství.

Otec děti kulturně vzdělával. Četl jim povídky od Edgara Allana Poea a severské ságy. To Muncha ještě více podporovalo v kreslení, a proto se nechal zapsat na technickou střední školu. Ta mu ale nevyhovovala, protože nebyla dostatečně umělecká. Proto přešel na umělecko-průmyslovou střední, s čímž jeho otec ale nesouhlasil. Obecně Munch svým životem otce netěšil. Přidal se k anarchistické skupině Kristianská bohéma, která měla nihilistický přístup a kritizovala křesťanskou morálku. Její nejvýraznější představitel byl zatčen za pornografii ve své autobiografické knize. Otec, vyznáním luterán, s takovým jednáním nesouhlasil a syna přestal financovat.

Munch měl ale i přesto otce velmi rád a nesdílel názor, že se rodičům musí konat zlo, jak hlásali jeho přátelé. Malíř neměl moc lidí v okolí, kteří by ho podporovali. Vlastně jím byl jen jediný člověk, jeho profesor. Veřejnost viděla jeho obrazy jako moc depresivní a s absencí duchovna. Na vysokou školu nastoupil do Paříže, kde se setkal s moderními umělci, jako byli Gauguin, Seurat nebo Van Gogh, a ti se mu stali velkou inspirací. V roce 1889 mu zemřel otec, což přineslo další deprese. Deset let potom měl Munch dokonce přítelkyni, vážný vztah, ale nechtěl se oženit, protože se bál problémů, které sám zažil v dětství.

Edvard Munch- Výkřik

Edvard Munch- Výkřik

Při sporu ohrožoval svou dívku pistolí, což samozřejmě vedlo k ukončení jejich vztahu. Postupem času se Munchova díla stávala populárními. Ve světě se začal objevovat nespočet nových stylů, které přesahovaly dřívější tendence, a proto i Munchovy obrazy začaly být chápány. Malíř měl dokonce výstavu v Praze a to roku 1905. Roku 1908 se jeho psychický stav začal zho šovat, a tak podstoupil psychoterapii, která obsahovala mimo jiné i léčbu elektrošoky. Jeho díla pak byla více barevná a optimistická, postrádala ale hloubku a dramatično. Na druhou stranu mu to přineslo větší popularitu a peníze. V roce 1937 nacisté označili Munchovu tvorbu za zvrhlou a sebrali mu mnoho obrazů. Munch se uzavřel a tvořil jen sám pro sebe. Roku 1943 vybuchl sklad nedaleko malířova obydlí a roztříštil skla jeho ateliéru. Munch kvůli tomu prochladl a za několik měsíců zemřel.

Edward Munch se řadí k symbolismu a předchůdcům expresionismu. Jeho hlavními motivy je osamění, úzkost a smrt. Obrazy nesou osobitou barevnost a čpí z nich tklivá atmosféra. Každé dílo má zajímavou dynamiku – zakřivené linie znázorňují plynoucí čas. Munchovy obrazy nejsou veselé, možná se na ně ani nebudeme chtít dívat. Přesto mě fascinuje schopnost znázornění jeho vnímání světa. Pokud nepočítáme jednoznačné obrazy s tématem smrti, tak si můžeme všimnout, že náměty jsou výjevy z běžného života – jedoucí lokomotiva, tancovačka, portrét.

Jako by nám Munch ukazoval, co v něm je, co vidí, jak žije. Jako by jeho obrazy byly voláním o pomoc, že něco není v pořádku. Munch měl těžký život, který by si s ním nikdo nevyměnil. Úmrtí v rodině, nepřijetí otcem, nepochopení, deprese. To, co se mi na malířovi líbí, je, že to nevzdal. Mohl se prostě zabít a mít klid. Přesto to zkoušel dál.

Dnes je z něj jeden z nejslavnějších malířů a i když mu toho svět moc nedal, zanechal nám dědictví nesmírné kvality.

Komentáře