Evoluce, selekce, spravedlnost, milosrdenství

Z celého svého srdce jsem vždycky nenáviděl „evoluci“. Dějiny nebo i rodinné a životní příběhy se posouvají dopředu prý způsobem „selekce“, „přirozeného výběru“. Což znamená prostě to, že budoucnost patří tomu silnějšímu, bezohlednějšímu, brutálnějšímu, sobečtějšímu, necitlivějšímu… Sobecký gen vítězí. V jedné literární kavárně jsem ale tohle jaro zaslechl jednoho teologa, jak o „evoluci“ mluví jinak, totiž s úctou. (G. Theissen.)

Tak jsem si přisedl, předem ovšem dost nedůvěřivý. Ptal jsem se na dvě věci a dostal tři odpovědi. Prvně jsem se ptal, jak může tak pozitivně oceňovat evoluci s její hrůznou „selekcí“. Vytušil jsem odpověď: protože evoluce je vzpoura proti principu entropie. Mohlo by se zdát, že vládne „entropie“, že totiž život vychládá, ubývá, ztrácí se… a že to je fatální ohrožení života.

Ale není to tak: je tu vzpoura proti principu „entropie“ a tou je evoluce. Potom jsem se ptal, jestli mu tedy nevadí princip „přirozeného výběru“ (že silnější vyhrává). A on mi prozradil: princip selekce, „přirozeného výběru“ je v evoluci (do nesmírné hloubky) korigován a to hned nadvakrát. Prvně spravedlností. Pro to mají velký smysl Izraelci, Starý zákon… Proti svévoli, zpupnosti silných se žádá a prosazuje ochrana slabšího!!!

A potom milostí, milosrdenstvím. I ten „hříšný“, ten nespravedlivý má svou hodnotu. A to, čeho se člověk ze svého ve prospěch druhého „z milosti“ zříká a co dává, to má zvláštní smysl… Pro to by mohli mít největší smysl křesťané – kvůli Ježíši Kristu. Prý evoluce má svou evoluci. Dějiny jdou dopředu… Ale neposouvají se silou, brutalitou, ale spravedlností (ochranou slabších) a nakonec nejvíc překvapující milostí, milosrdenstvím, smilováním, dáváním. Že by až po darování sebe sama…? (Ale to už je „způsob Boží“.)

Fil 2,5nn: Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Komentáře