Svatost – svátost – posvěcení

Tři slova, tři kroky.

Svatost – to je oddělenost pro Boha. Má-li být něco svaté, tak to lidé vezmou a řeknou: „Toto patří Bohu!“ Máš něco a věnuješ to Bohu. Od té chvíle je to svaté. Tak židé oddělili nádobí pro chrám. Sloužilo k bohoslužbám, nepoužívalo se na normální vaření. Proto je tak ponižovalo a trápilo, když je ukradl Nabukadnézar a pil z nich. Svaté chleby ležely na oltáři a nesměl je jíst běžný člověk. Proto kněz bránil Davidovi je jíst, i když měl David strašný hlad. Svatý čas byl oddělený k bohoslužbě, modlitbě, přemýšlení nad Biblí. Boží zasvěcenec Samson patřil Bohu od dětství – na znamení toho si nestříhal vlasy. Když o ně přišel, byl „znesvěcen“ – najednou Bohu nepatřil a hned se to na jeho životě poznalo. Křesťané jsou svatí. Ve křtu se odevzdali Pánu Bohu. Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. Tak to napsal apoštol Pavel v listě Římanům (14,7–8).

Svátost – tady už jde o spolupráci nás lidí a Pána Boha. My lidé přineseme vodu, čteme z Písma a modlíme se. Pán Bůh dává odpuštění hříchů. Očišťuje od každé špatnosti. Kterýsi farář po křtu zvedal právě pokřtěné děti a volal: „Hleďte – je čistší než nebeský anděl! Krev Kristova ho vodou křtu dokonale obmyla od každého hříchu!“ My přinášíme chléb a víno. Obyčejný chléb a obyčejné víno. Výsledek lidské práce. Ale stane se nám nápojem a pokrmem posilujícím na cestě do nebe. Čteme z Písma, modlíme se. Pán Ježíš sám přichází a dává nám v chlebu a vínu svoje tělo a svoji krev. Dost možná jsou i jiné svátosti. Nejen ty dvě, co máme my (křest a večeře Páně), nejen ty tři, co měli husité v Táboře (navíc zpověď), nejen sedm, co mají katolíci (navíc ještě biřmování, manželství, svěcení kněží a pomazání nemocných). Možná jsou stovky a tisíce svátostí. Každé naše dílo v tomto světě, které si Pán Bůh použije ke svému záměru, je vlastně svátost. Výsledek spolupráce Boha a lidí.

Posvěcení – to už je výhradně dílo Boží. Naplnění toho, k čemu ukazuje svatost i svátosti. Život, ve kterém je naše vůle sjednocena s vůlí Boží. Život světců v tom nejlepším slova smyslu. Lidí, kteří byli Boží mocí proměněni. Náš život, který je skryt s Kristem v Bohu a v plnosti se ukáže až v království Božím (píše apoštol Koloským ve třetí kapitole, verších 2–3). Tu a tam se ale objeví již v našem světě, jako projev toho, že království Boží je již zde, mezi námi. (Lk 17,21)

Komentáře