Qui cantat, bis orat

Znamená to „Kdo zpívá, dvakrát se modlí“ a prý to řekl svatý Augustin. Od něj to přes Viklefa přejal Jeroným Pražský. Mnohokrát to citoval Martin Luther. Česká evangelická tradice si vzala tento vý- rok k srdci. Lidový zpěv, to je něco, co provází Čechy v službě Bohu již po staletí. Do textů písní již husité vkládali biblické příklady, moudrá naučení, duchovní i světské rady. I klasická píseň „Ktož jsú boží bojovníci“ obsahuje jak biblická napomenutí, tak zcela praktické poučky, jak se má chovat správný voják. Písně provázely evangelíky i v dalších staletích. Evangelický zpěvník, ze kterého zpívá- me v neděli v kostele, je výběrem z více než stovky různých kancionálů (sborníků písní), které od husitských dob až do 20. století vyšly.

Období komunistické totality církev přežila i díky tomu, že měla co zpívat. Ve spirituálech, tradicionálech i úplně nových písních z per farářů i laiků nacházeli křesťané posilu, potěšení, povzbuzení, napomenutí… Písničky jim dávaly odpovědi na otázky, ale také vedly k otázkám, které by si člověk měl klást. Písničky tvořily mosty mezi církvemi. Nikdo neřešil, jestli se smí v katolickém kostele zpívat písničky Miloše Rejchrta nebo v evangelickém kostele písničky Petra Ebena. Na ekumenických akcích křesťané z různých církví s překvapením zjišťovali, jak velké množství písniček je spojuje. Písničky vznikaly již před tisíciletími (čteme o králi Šalomounovi, že jeho písní bylo tisíc a pět – 1. Královská 5,12) a stále vznikají nové. To je moc dobře. Apoštol Pavel nás vyzývá: Zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce, (Efezským 5,19) a je to nadmíru dobrá rada.

Komentáře