Polský velikán Jacek Malczewski

Jacek Malczewski (1854–1929) byl slavným polským malířem spadajícím pod umělecký směr symbolismus. Jeho díla jsou nadmíru originální a vybočují z tehdejší tvorby. Mladý Jacek se k umění dostal již na gymnáziu. V dětství byl vzděláván doma, protože pocházel z chudé rodiny. Ve 13 letech se přestěhoval za strýcem do Krakova a stal se externím posluchačem na Škole výtvarných umění. Tam si ho všiml ředitel Jan Matejko, slavný malíř historických témat.

Doporučil Malczewskimu plnohodnotné studium na své škole. Jacek se později vzdělával ještě v Paříži. V roce 1910 se dokonce sám stal profesorem na Akademii výtvarných umění, dokonce založil výtvarnou školu pro nadané děti venkova a také byl zvolen členem České akademie věd a umění. Jeho obraz Polský Hector byl prodán v Poznani za 2,99 milionu, což je největší cena, za kterou byl prodán polský obraz v Polsku. Malczewskiho obrazy silně překračují hranice slovanské symbolistní tvorby. Většina těchto malířů propojovala krásu přírody s lidskými bytostmi v až éterická vyobrazení. S tímse pojí i lidové prvky, historické náměty a vlivy národních obrození. Jackova témata velmi často odpovídají slovanskému symbolistnímu standardu, jiná z nich ovšem vybočují. Technické provedení obrazu se už ale liší. Do popředí staví postavu nebo hlavu, která dominuje. Rozhodně se nejedná o nějakou harmonii lesa a postav mezi stromy. Výrazný rozdíl je ve způsobu modelace postav a ve světle. Umělcovy postavy jsou výrazně tvarované, až geometricky stylizované. Světlo svítí často zezadu, takže okraj postav má světlý podtón. Všechny další odlesky jsou velmi chladné a to zapříčiňuje onen zvláštní pocit, jako by se jednalo o přechod mezi živou bytostí a sochou.

Obraz Kristus a samařská žena (1911) je jedním z typických představitelů Malczewskiho tvorby. Jedná se o scénu z Jana 4, kde Samařanka podá Ježíšovi vodu ze studně a on s ní poté rozpráví o Boží milosti. Krása obrazu tkví už jen v znázornění scény. Kristus má pootevřené rty a ruce v gestikulující poloze. Samařanka se opírá o ruku a džbán volně pokládá. Dívá se na zem s přivřenýma očima. Malczewski zobrazuje druhou část příběhu, kdy Ježíš vypráví a žena poslouchá.

Kompozice je výrazně diagonální. Jednu část tvoří zelené pozadí, druhou postavy ve světlých barvách a třetí tmavé vědro. Scéna se dělí na pozadí a popředí, nic není mezi tím. To není obvyklé, většina současníků komponuje scénu do několika hloubek. Tento prvek také podporuje statičnost v obraze. Nemáme pocit, že by se Ježíšovy prsty hýbaly nebo že by foukal třeba vánek. Zajímavý detail je i v obličejích postav, kde jednu hlavu máme z podhledu, kdežto druhou z nadhledu. Postavy působí jako složitě propracované sochy než jako živí lidé.

I přes biblický námět a netradiční zpracování z Malczewskiho poznáme polské kořeny. Krajina za postavami je klasicky slovanská. Venkovské prvky vidíme z ženina účesu a Ježíšovy košile. Obraz je laděn do teplých barev. Zleva svítí okrové světlo, ale zprava jde méně výrazné lehce modré světlo, které vytváří pro Jacka typické chladné odlesky. Krásné je zpracování kůže postav, kde malíř střídá různé barevné tóny, ale valér nechává stejný.

Malczewskiho obrazy nám nedávají tolik prostoru pro fantazii, jako nám poskytují jiné symbolistní obrazy. Nevkládá do svých děl záhadné prvky na pozadí, tajemnou architekturu nebo zasněné pohledy. Právě v tom je jeho největší rozdíl od ostatních umělců jeho okolí. Jeho obrazy jsou racionální, zakládají si na technické stránce a na preciznosti ve hře světel. Přesto z jeho prací cítíme silné emoce. Jsou schovány v sošnosti postav, v jejich výrazu a obsahu díla. Proto se právoplatně řadí mezi symbolisty a rozhodně patří mezi ty nejlepší.

Komentáře