Ohlédnutí za bigbítovými bohoslužbami

V pražském kostele ČCE na Smíchově proběhly 24. března večerní Bigbítové bohoslužby. Co to vlastně bylo? Mládežnická skupina evangelické církve, která pořádá letní Bigbítový kurz v Křížlicích, vytváří vždy kapelu, jež doprovází bohoslužby na Sjezdu mládeže, a doprovázela rovněž tyto Bigbítové bohoslužby. Bohoslužebný program si pak rozdělili dva studenti ETF a místní farář.

Velká síň smíchovského kostela zůstala z větší části ponořena v tajuplné tmě a místní farář Maroš Klačko rozmístil s okem zkušeného scénografa několik lamp a menších světel v přední části. Mystickou atmosféru potom doplnily mrkající světélka očí z lavic potemnělého sálu. Celá jeskyně náhle ožila s příchodem jednoho z kazatelů Karla Müllera, jehož kroky byly provázeny majestátním hudebním doprovodem kapely. Přátelé, co povědět dál? Myslím, že se bohoslužebné shromáždění povedlo. Jemně zaranžované známé písně jako: „Báječnej bál“, „Pomoz mi můj pane“, „Z tvé ruky pane můj“ či „Pán je má síla a hrad můj“ – které zpívala do mikrofonu vytříbená vokální sekce, střídaly modlitby a dvě menší kázání na podobenství z Lukášova evangelia – O marnotratném synu/otci.

Nečekaným bodem bohoslužby byla modlitba, při které si každý mohl sám za sebe zapálit vlastní svíčku, provázenou osobní úvahou o svém vztahu k Bohu. Tento „pochod světel“ byl hudebně podkreslen jímavou písní „Bless the Lord my Soul.“ Žel prostory kostela s několikanásobnou ozvěnou nepřály odvážnějšímu zaranžování skladeb, a tak musela kapela na místě skladby různě upravovat, aby se celkový zvuk v sále nepodobal příjezdu vlaku s kovovým šrotem. Kromě klasických nástrojů jako kytara, baskytara a bicí souprava se hrálo také na teremin – který si po skončení bohoslužeb vyzkoušelo mnoho zvědavců. Shromáždění bylo složeno z hřejivě rozmanité palety lidí snad všech věkových kategorií a různých konfesí, dokonce přišlo i několik necírkevníků.

Mnoho ze zúčastněných se ptalo, kdy budou další bigbítové bohoslužby. No, jsme moc rádi, že se vám tó líbilo, nicméně příprava takových bohoslužeb bývá obyčejně velmi časově i nervově náročná, a s jistotou nemůžeme říct, kdy uděláme další – ale další udělat chceme – Pánu Bohu k oslavě!

Komentáře