Kam mizí voda?

„V tej sprše nemusíš trávit půl dne, mně stačí pět minut, tobě by mělo taky, víš jak je ta voda drahá?!“

Rady maminek nad zlato. Ona ta voda totiž není drahá jenom ve smyslu finančním. Ona je čím dál tím dražší – cennější, nedostupnější, vzácnější… Při povodních jí má člověk až po krk (někdy bohužel doslovně), ale ve vyprahlém létě si i my snad občas všimneme nařízení proti plýtvání vodou. V loňském létě, kdy téměř vyschlo koryto mohutného Labe, snad obava z nedostatku pitné vody na zemi dostihla i nás. Nebo vás ne?

Kam a  jak se vůbec může ztrácet voda? Vždyť má přece svůj koloběh – déšť, řeka, moře, mraky, déšť, řeka… Ale ono to chvíli trvá, než kapky doběhnou, kam mají.

Voda se:

• v půdě obmění za 280 dní
• v horninách za 300 let
• v oceánech za 3 000 let
• v ledovcích za 16 000 let

Obměny a obnovy vody jsou velice pomalé. „Plýtvání vodou“ nespočívá v tom, že ji spotřebujeme, vyhodíme a tím ukončíme její život, jak se to stává s mnohými věcmi, které odejdou na skládku. Čím v koupelně plýtváme, jsou spíše chemikálie, které byly použité na vyčištění vody, a plyn nebo elektřina, kterou jsme spotřebovali pro ohřev nepotřebně dlouhé sprchové epizody. Chemikálie a energie jsou skutečně pryč. Voda ale zůstává. Ztráty samozřejmě tvoří i to, že pocákáme sprchový kout a zvýšíme vlhkost v koupelně. Plýtvání vodou spočívá spíš ve změně jejího trvalého „bydliště“. Jak dlouho to vodě trvá, než se ze zmoklé půdy dostane do řeky, kterou pak vodárna může použít k výrobě pitné vody? 280 dní je dlouhá doba. A co teprve ta další víceciferná čísla?

Můžeme s ní plýtvat tím, že ji přesuneme někam, kde setrvá dlouhou dobu. Jako třeba z moře. Čím víc vody ze sprchy pošleme do řeky, tím víc jí doteče do slaného moře. Nebo ji necháme jen tak uschnout, vypařit. Můžeme s ní plýtvat i ve smyslu nadměrného využívání v průmyslových provozech. Bez některých už se dnes neobejdeme, ale bez některých ano. Tak třeba – co pijete? Správného českého pivaře by mohlo zajímat, že na výrobu jednoho litru jeho lahodného moku padne 25 litrů vody. Jak je to možné? Do spotřeby se započítávají i všechny další procesy, které se při výrobě piva musí podniknout, ať už je to mytí láhví nebo vytírání podlah v pivovaru. Magické číslo pro Coca-Colu je ale o mnoho horší. Kvůli její extrémní sladkosti se musí vodou neustále promývat zalepení stroje, a tak na 1 l může padnout až 1 000 l vody.

Nedostatek vody projevující se na  stále více místech na zemi je způsoben jak jejím nehospodárným využíváním, tak klimatickou změnou, která má za příčinu i jiné rozmístění srážek nebo režimy vodních toků. Ale třeba za vodní toky si značnou měrou můžeme sami. Kde je dnes ponecháno původní koryto řeky? No, dnes už možná zase na více místech než před 10 lety, ale narovnávaní a lidské „zkrášlování“ toků jejich dlážděním a zpevňováním břehů je jednou z nejhorších věcí, co můžeme řece nebo potoku provést. Řeka se na jaře ráda rozlije ze svého koryta. A okolní louka je za to vděčná, neřku-li lužní les, který bez zalití řekou prakticky nemůže existovat. Jen člověk, který nad každoroční záplavou frfňá, má potřebu situaci napravovat, na rozdíl od květin nepotřebuje mít jednou ročně sklep plný vody a bahna.

Kromě toho, že si lidé staví domy na špatných místech, je problémem i to, že si vůbec stále více lidí domy staví – neboli že stále přibývá lidí na zemi. A v případě pití vody se skutečně jedná o její spotřebu. Z těla sice jistá část odchází, ale při tak vysokém zalidnění planety je úbytek vody vypitý člověkem dost značný. Navíc se člověk musí něčím živit – kulturní plodiny a zvířata taky pijí. Co by ale člověk dělat nemusel – stavět si soukromé bazény na každé zahrádce a zalévat si svůj dvoucentimetrový výstavní trávníček. Já vím, je to krásná představa, tohle všechno. Ale v posledních letech už možná začínáme pociťovat tu daň, kterou za ni platíme. Loňské srpnové horko. Ano, ano, kdo do té doby svůj bazén neměl, začal po něm toužit ještě víc. Ale i tato vlna veder byla z nedostatku vody a vedla k jejímu ještě vyššímu nedostatku. Bohužel i krásné zahradní bazény jsou příčinou nedostatku vody v krajině, která ji sama umí nejlépe distribuovat na místa, kde je potřeba. Což bazén ani zelený trávníček rozhodně není. Další příčinou, že voda z krajiny tak nějak mizí, je současný trend pěstování mělce kořenících rostlin, jako je např. řepka olejka. Pokud rostlina rozvíjí své kořeny do značné hloubky, dešťová voda zkrátka až do této hloubky steče po kořeni. Čím hlouběji se vsákne, tím déle se v půdě udrží a může být případným spodním zdrojem při obdobích sucha.

S tím souvisí i meliorace – trubky pod poli, které sbírají přebytečnou vodu a odvádí ji pryč. Většina českého území byla dříve podmáčená a zemědělsky špatně využitelná. Jíst potřebujeme, o tom žádná. Ale právě tyto mokré louky nebo mokřady umí skvěle zadržovat vodu a poskytnout ji právě ve chvíli, kdy se koryta řek vysycháním úží. Možná by stálo za to jich zase pár „odmeliorovat“. Co je přesným opakem krásně provlhčené půdy – beton. Víte, proč se používá zámková dlažba nebo kamenné kostky, po kterých se fakt pěkně blbě chodí (zvlášť v podpatcích!)? Velké asfaltové parkoviště je jako poklice nad půdou. Nic skrz ni nahoru nepropustí a nepropustí ani nic dolů. Voda musí stékat do kanalizace a půda pod parkovištěm chřadne. Dlažební kostky poskytují alespoň minimální vtok vody do půdy pod nimi a alespoň částečně zachovávají kvality zastavěné půdy.

Největším problémem s vodou je však její neustálé znečišťování. V České republice (a celé EU) má každá větší obec povinnost provozovat vlastní čističku odpadních vod. Co ale taková posvátná řeka Ganga? Ono nejde jen o to, mít nějakou vodu. Podstatná je i její kvalita. Ač z Gangy někteří i pijí, těžko uvažovat, o kolik řádů její voda přesahuje povolené hodnoty znečišťujících látek stanovené v Evropě. Kolik nemocí z ní pochází? Toto není ta voda, kterou stále narůstající počet lidských bytostí potřebuje ke zdravému životu. Devastace vod rozhodně není jen ojedinělým případem Gangy. I takoví Číňané jsou velmi úspěšní ve znečišťování vod. Konec konců oni jsou úspěšní ve znečišťování snad všeho a zároveň i v kašlání na očišťování. Čištění vody stojí další energie a zase další spotřebované chemikálie…

Proto je lepší nutnému čistění předcházet již při samotné výrobě, jak dokazují nejnovější trendy. Voda sice také má svou samočistící schopnost a poradí si s mnohými látkami, které by lidský organismus rozhodně nevstřebal, ale všechno taky nepřekousne, pak nastupuje chemie nebo řízená biologie (biologické čistění v čističkách). Znečištění se pomocí toků může šířit dál krajinou do ostatních zemských sfér. Nakonec – kolik si myslíte, že za den spotřebujete vody? A pití rozhodně není jedinou položkou. Průměrný občan ČR za den spotřebuje kolem 100 litrů vody. Ptáte se, jak je to možné? Tak spočtěte všechna desetilitrová spláchnutí, sprchu, čištění zubů, mytí nádobí, vodu k přípravě jídla… a i to pití. Do hodnoty jsou také započteny spotřeby průmyslových podniků, které jsou pak rozpočteny mezi obyvatele. Přijde vám to hodně?

Průměrný občan USA spotřebuje za den 300 litrů vody. Což nevím, jestli je uklidňující, nebo spíše znepokojující informace, ale na klidu rozhodně nepřidá, že např. v Kalifornii už skutečné potíže se suchem mají. Držme se své stovky (nebo se ji snažme snížit) a snad to nebude horší! Jo a častý nešvar – při čištění zubů nebo mytí nádobí nemusíte mít vodu puštěnou celou dobu.

Komentáře