Dotyk mezi člověkem a Bohem

Svátosti jsou bodem dotyku mezi člověkem a svatým Bohem. Svátost je křesťanský rituál, který věřícímu člověku pomáhá vyjít z každodennosti a dotknout se věčnosti. Nazývají se též prostředky spásy, protože, světe div se, prostředkují spásu. Ne že by fungovaly magicky samy od sebe, ale když se spojí předepsaný čin a slova ustanovení, smí se ve smělé důvěře očekávat, že na druhé straně Bůh uznává daný rituál a přijímá člověka, který ho podstupuje, a navštíví ho svojí přítomností. O jakých rituálech se bavíme?

V Novém zákoně jsou ustanoveny dvě svátosti: křest a Večeře Páně. Křest, baptisma, rituální omývání jako takové není žádnou křesťanskou novinkou. Praktikoval se ještě dávno před Ježíšem, jednalo se o očišťování od různé rituální nečistoty, která mohla na člověku ulpět buď hříchem, anebo dotykem s něčím nečistým. Na konci Matoušova evangelia však Vzkříšený vybízí své apoštoly, aby křtili „ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého“, tedy aby křtěnce jaksi ponořili do Boha skrze symbolické ponoření člověka do vody. Tento nový rituál nahrazuje starozákonní obřízku, pokřtěný člověk vstoupí do smlouvy s Hospodinem – avšak skrze Krista, jeho Syna, obmyt Jeho krví. Není v této smlouvě, aby se spasil skrze dodržování přikázání, ale aby žil ve víře v Boha s Bohem. Věřící je sice pokropen vodou, ale ta symbolizuje krev Kristovu, jež jako krev obětního zvířete obmývá nejen vnější rituální nečistotu, ale také vnitřního člověka a dotýká se samotného svědomí. Ve křtu je člověk obmyt, přijat, posvěcen, oddělen ze světa jako zvláštní majetek Boží. Křest je označkování člověka „boží“, tedy „svatý“. Ano, všichni pokřtění křesťané jsou takto svatí.

Vedle toho večeře Páně připomíná oběť Ježíše, chléb symbolizuje jeho tělo, víno jeho krev. Tato svátost je zaměřená do budoucnosti, očekáváme, že Krev, která nás očišťuje, a Tělo, které nás živí a utváří, s námi bude též na konci věků. Zároveň je to církev, která se schází na celém světě, která je sama takovým tělem Kristovým. Chléb a víno zvou lidi zlomené bolestí a hříchem, nehodné a špinavé, ty, kteří zapomněli, že jsou svatí, aby uvěřili, že ani jejich hřích není příliš veliký na to, aby ho Bůh nemohl odpustit. Víno a krev symbolizují bezpodmínečné přijetí Boží. Syn, který se pro lásku k nám nechal zničit a ustanovil tento kanibalistický a až totemistický rituál, nechává naše ústa drtit skrze chleba jeho maso a srze víno pít jeho krev, aby nás posilnily pro cestu životem a smrtí zpět do života.

Voda, chléb a víno nám mohou být denní připomínkou nebeského zápasu o náš věčný život po boku Božím.

Komentáře