Modrá, nebo zelená planeta?

Jak nám to bývalý pan prezident ve své knize krásně vysvětlil – Země je přece modrá, ne zelená planeta, jděte se všema ekovýmyslama do háje, globální oteplování neexistuje. Já bych si dovolila nesouhlasit. Háj je místo pěkné, ale nebudeme-li se stále vzrůstajícím oteplováním klimatu zabývat, možná už nebudeme mít možnost do nějakého zajít.

Výraz globální oteplování se v posledních letech nahrazuje výstižnějším termínem „globální změna klimatu“. Mnoho chytráků se drkotajíc v říjnu zuby posmívá: „No jasně, oteplování, proto mám hned pár dní po začátku podzimu navlečený palčáky a rampouch u nosu. Co budu jako dělat v zimě?“ Ale kdo by si posléze na Štědrý den nepostěžoval, že zase nepřišly bílé Vánoce… A ladovská zima. Což je mimochodem fenomén sám o sobě. Kromě klasických dob ledových a meziledových, které si předávají vládu po pár tisících let, se občas vyskytují i tzv. malé doby ledové. Jedna z nich končila právě v krásně zasněžených ladovských produktivních letech. Kupec Sámo se tedy sámosebou takovými závějemi prodírat nemusel a kdyby býval byl křesťan, možná by si taky postěžoval, že nemá ke kaprovi zasněžené pozadí. O jakou změnu se ale jedná. Nejde přímo o to, že si v každé roční době oblečeme o vrstvu oblečení méně. Mění se fungování atmosféry a klimatu, které se projevuje vyšším výskytem extrémních počasových situací (hurikány, silné bouře s přívalovými dešti, povodně, sucha), ztenčením ozonové vrstvy, celoročním aprílovým počasím.

Průměrná teplota Země se uvádí mezi 14–15 °C. Jsou v ní zahrnuty dny i noci, tropy i polární oblasti, všechna roční období,… Právě i díky této teplotě a (z vesmírného hlediska) ne příliš velké tepelné kolísavosti na planetě tolik bují život. Umožňuje kapalný stav vody, který je pro život (ve formě, kterou známe) nezbytný. Teplo k Zemi ale nepřináší jen Slunce. Kdyby tomu tak bylo, klesla by zmiňovaná průměrná teplota pod bod mrazu. O její navýšení se zasluhují tzv. skleníkové plyny. Určitě jste o nich někdy slyšeli. V pozitivním, nebo negativním slova smyslu? Bez skleníkových plynů by nám tu byla pěkná zima, ještě že je máme! Jsou to běžné součásti vzduchu jako třeba oxid uhličitý, oxid dusný, methan a ze všeho nejvíce vodní pára. Pak se k nim ale přidružily i plyny, které atmosféra dosud nepoznala – třeba freony z hnacích plynů či lednic. A proč zrovna tyto sloučeniny? Jejich molekuly mají výhodné rozložení elektrického náboje, které dokáže interagovat s elektromagnetickým vlněním. Takovýmto vlněním je třeba i tepelné vyzařování. Země nevyužije všechnu vlnovou energii ze Slunce. Část si ponechá a část odrazí. I Země sama o sobě z povrchu vydává tepelnou energii. Aby ale celkově tolik tepla neodešlo zpět do vesmíru, zřídila si příroda svůj vlastní největší skleník. Teplo se v něm neodráží o skleněné stěny, ale právě o tyto plyny, které jsou schopny teplo ve formě záření přijmout a vyzářit zase zpět.

Po celou historii planety Země složení atmosféry nezůstává stejné. Nejdivočejší období už je dávno pryč a dochází jen k malým výkyvům. Týkají se ale mnohdy právě těchto skleníkových plynů. A že jich za poslední dobu přibylo hodně! Nacházíme se zrovna v době meziledové, kdy mírný nárůst všech skleníkových plynů a tím pádem i teploty není ničím zcela neobvyklým. Zarážející ovšem je, jakou rychlostí zhruba od poloviny minulého století postupuje. Graf již nevypadá jako mírně nakloněná rovinka, úhel stoupání se zvětšuje. Dle mého názoru by bylo opravdu jen hodně velkou náhodou, kdyby zvýšení skleníkového efektu nemělo co do činění s intenzivnější průmyslovou výrobou a silným navýšením dopravy a spalování fosilních paliv. Každý spalovací proces generuje CO2. A CO2 je tuze dobrý skleníkový plyn! Jedna jeho molekula je ve zpětném ohřevu nesčetněkrát účinnější než jedna molekula vody (páry). A co teprve freony. Ty jsou dokonce mnohokrát více než tisícinásobně efektivnější než v předešlé větě oslavovaný oxid uhličitý.

A co s tím a proč se tím zabývat? Loňské tropické vedro se vrylo pod kůži snad každmu, kdo v ČR nebydlí v jeskyni nebo suterénu. Nemůžeme si za něj sami, ale svým chováním jsme mu možná nevědomky přispěli více než na nedělní sbírku v kostele. Freony jsou v Evropě již několik let zakázané. Ale jak je na tom třeba Čína… raději pomlčet. Oxidu uhličitého ale neubývá. Velká část světové populace si zvykla na svůj poměrně pohodlný životní standard, který se bez emisí tohoto kouzelného plynu prostě neobejde. A východisko se rozhodně nedá najít ze dne na den. Navrátit se ke způsobu života o pár století zpět také není řešení. Tak co třeba vytvořit něco, co naopak CO2 pohlcuje? Lesy, deštné pralesy – spousta stromů, která místo dýchání kyslíku bere oxid uhličitý a kyslík vytváří. Jo aha, jenže ty potřebujeme vykácet, tak nic.NN něco

Střední celosvětová teplota se za 100 let zvýšila o 0,6 °C, v Evropě dokonce o 1,2 °C. Za posledních 10 000 let byl maximální vzrůst 2 °C. Zvýšení průměrné teploty Země o 1 °C posunuje geografiká klimatická pásma o 250– 300 km. Zvýšení průměrné teploty Země o 1 °C posunuje vegetační pásma charakteristická pro nadmořské výšky o 150–200 m výš. Nárůst teploty je rychlejší než schopnost mnoha živočichů a rostlin migrovat do těchto posunutých pásem. Ústup alpských ledovců činí přibližně 8 m ročně. Jiná teplota přináší i jiné chemické mechanismy.

Při současném trendu by hladina světových oceánů do roku 2100 mohla vzrůst až o 1 m, což by mohlo vzít domov až 280 milionům lidí. I kvůli těmto problémům se ke konci loňského roku konala Klimatická konference v Paříži. O problému víme a snažíme se ho řešit. Jisté snahy byly už dříve – kupříkladu Kjótský protokol měl dohlédnout na snížení vypouštění skleníkových plynů o 5,2 % oproti roku 1990. Byl však přijat jen některými státy a celosvětově se množství skleníkových plynů naopak jen zvýšilo. Pařížská konference si tedy klade za cíl snížit emise skleníkových plynů nejméně o 18 % v porovnání s rokem 1990.

A co můžu udělat já jako jednotlivec? Tak třeba omezit jízdu autem, létání letadlem (které přispívá ze všech druhů dopravy suverénně nejvyšším objemem CO2) a všeobecně neplýtvat energiemi a produkty, z jejichž výroby skleníkové plyny též pochází. Pro skutečnou změnu je ale bohužel opravdu nutná spolupráce všech.

Komentáře