Mezi nebem a podzemím


K aktuálnímu rozhovoru se naši redaktoři sešli s Darkem Firlou, křesťansky orientovaným hudebníkem, který v současnosti pomáhá s organizací na festivalu Meziprostor, a jeho prostřednictvím nahlédli do unikátního městského projektu Christiania a jeho komunity.

Ahoj, potkáváme se na festivalu nebo párty Meziprostoru. Můžeš mi přiblížit, o co se jedná?
Meziprostor je festival, loni byl první ročník a letos ho organizujeme znovu. Navazujeme na historii festivalu Freak fest, který se pořádal skoro před pěti lety. Tehdy to bylo asi pět ročníků. Snažíme se pozvat spoustu zajímavých hostů a kapel. Jde vlastně o setkání s podtitulem „mezi nebem a podzemím“. Podzemí znamená underground. A underground je na Skalákově mlýně bytostně spojený s tímto místem.

A nebe, to je to křesťanství?
Ano, nebe to je v tom to křesťanství. Má to tento duchovní přesah. Jsme křesťané, sice ne všichni, ale křesťanství na nás má obrovský vliv.

A je inspirací. Jaké typy aktivit se nabízí a jak to probíhá?
Vlastně se nejedná o festival, ale spíš o setkání. Jsme inspirováni jinými festivaly. Například polským Slotem – workshopy. Hlavní jsou přednášky – velký zájem byl o zahraniční mluvčí.

Jsi věřící a hrál jsi ve třech kapelách. Jak jde dohromady křesťanství a punk?
Nevím, jestli to jde dohromady. Podle mě každá hudba jde spojit s „duchovností“… s náboženstvím asi ne. (smích)

Jak se to tedy potkává u tebe?
Nejde jen o jednu konkrétní kapelu. Ta naše kapela byla součástí určité scény – Godarchy. To byla skupina lidí, kteří všichni byli ovlivněni křesťanstvím a zároveň tíhli velmi k hardcoru a punku, politicky asi nejblíž k anarchismu. Naše kapela Raincoat34, to byli tři, kteří všichni fungovali v dalších kapelách a ve všech z nich se v textech odkazovali na svobodu a rebelii, na kterou poukazoval Ježíš Kristus. On byl rebelant a nepřizpůsobivý. Nepaktoval se s mocí. „Co je císařovo, dejte císaři, co je Boží, dejte Bohu.“ My jsme chtěli dávat Bohu, co je Boží. A císaře jsme se neptali. (smích)

Aktuálně žiješ ve svobodném městě Christianii v Dánské Kodani, co tě tam přivedlo?
Původně jsem tam odjel pracovat. Mám kamarádku z Německa, z Jesus Freaks, což je podobná komunita jako Godarchy. A ona mi řekla: „Daro, jedem do Kodaně, tam je komunita, kde se dá pracovat a fungovat.“ A zároveň je tam církev Christiania Church, ve které jsou lidé, kteří jsou mi hodně blízko. Jak teologicky, tak názorově, i v takové té lidské rovině. Prostě přátelství.

rozhovor1

Svádělo by to si myslet, že ta Christiania bude křesťanská tak nějak celá, ne?
Ne, ono to není od slova křesťan nebo křest. Ale ta čtvrť se jmenovala Christiania mnohem dřív, než tam vznikla ta komunita. Christiania je spíš odvozeno od krále Christiana, který sídlil v této části města. Měl tam svůj královský palác.

A čím je to specifické? Proč zrovna tam?
Ta komunita vznikla v roce 1971. V té době měli mladí lidé problém sehnat bydlení. Nejenom v Dánsku, i v jiných evropských městech a státech. A vzniklo velmi silné squaterské hnutí. Hipíci, anarchisté nebo i studenti – obecně mladí lidé ve spoustě domů v Kodani. Ta Christiania leží v centru Kodaně, ve čtvrti Christianshavn. A to byla bývalá vojenská kasárna, která byla od 60. let prázdná. A byl tam jen plot a spousta prázdných domů. Ta si řekli „obsadíme to a budem tam žít“. Udělali kampaň po městě a vyzvali všechny mladé lidi, kteří nemají kde žít, aby se připojili k tomu projektu.

Tam už to funguje desítky let, a když tady někdo obsadí barák, tak to prostě nejde.
Byla jiná doba. A Dánsko je na skandinávské poměry dost liberální stát. Byl to zajímavý projekt. Nastěhovali se všichni najednou – několik stovek lidí. Už od začátku to policie nemohla vyklidit bez použití nějaké velké síly nebo vojenského zásahu. Tak začali vyjednávat. U nás když se „zasqotuje“ barák, tak je tam 10–20 lidí, kteří tam taky nejsou pořád. Takže policie nemá problém je vyhnat, zavřít to. Deset lidí si odveze na stanici, vyslechne je, propustí je. Tam byl obrovský prostor, spousta lidí, spousta domů – zároveň.

Jak to tam vypadá dnes? Vyvinulo se to nějak?
Ano. Christiania začínala ilegálně, ta historie je dlouhá. Potýkala se s tvrdýma drogama, který tam teď už nejsou. Prodává se tam hašiš, v rámci komunity legálně. To tam zůstalo. To byl takový kompromis mezi dealery a obyvateli Christianie. Bude se město držet bez tvrdých drog, ale v jedné specifiké ulici se bude prodávat hašiš a tráva. Takže to tam nějak funguje. Christiania nakonec celý ten pozemek koupila od státu. A už to splácí a bude to samozřejmě splácet x let. Ale ti lidé tam žijí legálně.

Jaký je vztah místních residentů Christianie k nově příchozím? Lze tam odjet a nastěhovat se?
Nedá. Je to uzavřená komunita v tom smyslu, že když se uvolní místo, tak musí proběhnout schůze, kde se sejdou obyvatelé regionu. Christianie má 12 regionů nebo částí. Rozhoduje konsezium toho daného obvodu. V Christianii nikdo nic nevlastní. Dokud tam jsi, neodstěhuješ se nebo neumřeš, tak tam jsi. Staráš se o dům, ten dům nebo byt je jakoby tvůj. Ale turisti tam samozřejmě chodí. Je tam spousta hudebních klubů, různých obchodů, asi nejlepší místo na kulturní vyžití v Dánsku. Svým způsobem je to takový hipísácká rezervace. Můžeš tam potkat hipíky ve svém přirozeném prostředí (smích).

Komentáře