Ježíš a „blahoslavená záměna“

Roky hledám jednoduché vyjádření pro to, co se to kolem Ježíše s lidmi, lidem dělo, a co by se mohlo stát i mně. Pár jsem si jich našel, pro vlastní i cizí potřebu.

K jednomu vyjádření mi trochu pomohla návštěva u kolegy na Vysočině. U něj mají v jídelně tak velký stůl, že na jeho druhý konec nedosáhnete, a tak mají uprostřed stolu veliký, kulatý, otočný podnos. Po jeho okrajích se narovná jídlo. Sýr, máslo, chleba, sůl, vejce. Vy si vyhlídnete jídlo, které byste chtěli, třeba kus sýra, a když ten je skoro na druhé straně, tak pootočíte kolem podnosu – a už máte sýr před sebou. Ovšem máslo, které jste měli před sebou, se ocitne zase na druhé straně stolu… Bavili jsme se tím, že jsme jeden druhému škodolibě přetáčeli podnos na jinou stranu, aby to, co si někdo vyžádal, se k němu hned tak nedostalo. Občas někdo držel to nejdobřejší vší silou před sebou.

Svět pro nás je vlastně spíš jinak. Není otočný podnos. Na mé straně stolu, na srdci, v hlavě se mi hromadí „to moje“, mám tu „svou věc“, to, co mi „připadlo“, co jsem urval, své záležitosti, svůj zájem, svou starost, naději. A držím se jich. Protože jsou moje a nikoho jiného. Myslím nejvíc na ně, vášnivě a bojovně… Poměrně bezvýhradně mě zaujímají, zajímají, poutají.

Lidé u Ježíše ale mohli prožít – k velikému překvapení, vytušil jsem: Bůh se ujímá záležitosti lidí (jejich nemoci, hříchu, beznaděje…). Dosud se mělo za to, že prvně (taky, jako my) prosazuje Svou věc (svou čest, spravedlnost, svoje království). A najednou nějaký Ježíš dává lidem najevo: Tvoje věc (záležitost) se stala Boží (Bůh se jí ujímá) – a právě to je Ta Boží věc.

Možná se to dá představit trochu tak, že to bylo opravdu jako když „se svět pootočí“. Člověk s údivem zjišťuje: „moje věc, můj život, myslel jsem, že je jen moje starost“, a teď vidím, že se ho někdo ujímá, ujal… „Moje věc se stala Tvou věcí“. A přitom se jaksi mimochodem stane to: „Tvoje věc se stává mou“. Při tom „pootočení světa“ člověk prožije, že najednou mu leží na srdci – i Boží věc (věc druhých lidí).

Jako s tím otočným podnosem. Jen to není pouhá záměna, výměna, a nezastavuje se to, takže se potom těžko poznává, co je blíž a co dál… ale – jak se to kolo jednou roztočilo – stává se z toho sdílení skutečné, hluboké, důvěřivé. A co to se srdcem dělá… jak ho to otvírá a upokojuje a mění, to je úžasné, to je závrať a štěstí. „Spasení“. Pozn.: tato „blahoslavená záměna“ prožitá u Ježíše se pak v teologickém přemýšlení, v dogmatice začne vztahovat k Ježíši samotnému.

Najde interpretační motiv v Iz 53:3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. A prochází celým Novým Zákonem. Ř 5,2 „neboť skrze něho (Krista) jsme vírou získali přístup k této milosti“.

Komentáře