Indonésie hoří! Proč?

Zhruba od začátku roku se média plní zoufale volajícími titulky: Indonésie hoří! Ostrovy Indonésie v plamenech! Zachraňte orangutany! Naše jídlo ničí deštné pralesy a zabíjí spoustu nevinných tvorů!

K obědu si vychutnám propečené kuřátko na paprice. Ok, to chápu, že za mě asi muselo položit život. Ale co má s mým obědem společného orangutan? Opičí řízky doma neobalujem, ani vývar do polívky nevyvařujem… Na čem ale jindy smažíme? A co zbytek světa? Ke smažení, ale i samotné přípravě jídel často používáme rostlinné oleje nebo jejich ztužené tuky. Jaké ódy se pějí na kvalitní olivový olej! Jaké se ale pějí na laciný s kvalitou pokulhávající olej palmový?

Podle vyfocené rostliny na obalu často rovnou poznáme, o který druh oleje se jedná (nejsme-li naprostí botaničtí analfabeti). Kromě olivového Češi rádi sahají po levnějších a též jinak chutnajících alternativách. Na jaře jsou skoro za každým městem vidět křiklavě žluté lány řepky olejky, v létě zase slunečnice upřeně pozorují slunce kráčející po obloze. Spojitost mezi pěstovanou plodinou a vylisovanou tekutinou je zřejmá. Co ale oči nevidí… Velká část právě řepky olejky neputuje k potravinám, ale její biomasa se používá k výrobě biopaliv. Biopaliva jsou kapitola sama pro sebe, ve které ani mnozí odborníci nemají přesně vykalkulováno, co je nakonec pro životní prostředí příhodnější. Myšlenkou bylo snížit celkové emise skleníkových plynů a prosadit nový zdroj obnovitelné energie. Kromě kol traktorů poháněných bionaftou se ale rozběhl koloběh ještě zcela jiný…

Pokud máme v Čechách řepku olejku, kterou místo konzumace nalijeme do vozidla, budeme se asi muset poohlédnout po nějakém jiném zdroji omastku! Pravda, takhle to naštěstí nefunguje, ale proč i přes to čeští výrobci potravin koukají po řepkové náhražce? I když za továrnou září žluté pole, jeho pozdější olejnatá semena se za brány podniku nikdy nepodívají. Vylisovat a převézt přes půl světa olej z jejich větších statnějších palmových bratrů je totiž daleko levnější. A ekonomika je neúprosná. I když si sami na pánev kápneme vylisovanou řepku, len nebo slunečnici, v průmyslové potravinářské výrobě nalijí do těsta spíše olej palmový. Z plodů palmy olejné se dá vyrobit olej palmový – lisování z oplodí (vrchní část plodu) a olej palmojádrový – z jader plodů. Svým složením a vlastnostmi se částečně liší, ve výčtu rostlinných olejů však oba zabírají suverénně poslední místa, co se týče kvality a vhodnosti k požívání člověkem. Podíl nasycených mastných kyselin (zejména v oleji palmojádrovém) může být i vyšší než u tuků živočišných, které jsou právě kvůli této vlastnosti často terčem kritiky lékařů a výživových poradců. Na druhou stranu se za pokojové teploty nachází v celkem stabilním stavu, se kterým se v potravinářství dobře pracuje. Ze všech ostatních olejů podléhá vlastnímu chemickému rozkladu nejpomaleji a lidově řečeno se „hned tak nezkazí“.

Za dobrou zpracovatelskou kvalitou však zaostává kvalita nutriční. Vysoký obsah výše zmíněných nasycených mastných kyselin, označovaných jako „nezdravé tuky“ přispívá ke zvyšování výskytu civilizačních chorob – obezity, kardiovaskulárních obtíží. Co s tím ale stále mají společného ti orangutani? Rohlík s nutelou (kterou z velké části tvoří právě palmový tuk) asi nesvačí. Jim ale ubývá míst, kde by vůbec svačit mohli. A nejen svačit, ale i spát, schovat se, žít. Kvůli masivnímu vzrůstu obliby levného palmového oleje se kácí stále větší a větší plochy deštných pralesů. Nechci omílat pohádku o tom, jak jsou tyto oblasti nepostradatelné pro život celé planety a že bez jejich pravidelného kyslíkového přísunu se brzy všichni udusíme. Pohádky zpravidla nevyprávějí skutečnost. Za poslední desítky let jsme pralesů vykáceli opravdu hodně a stále si spokojeně dýcháme. V atmosféře je kyslíku soustavně vysoký podíl. Až tisíckrát menší je zde však přirozené procentuální zastoupení oxidu uhličitého. Rostliny ho pro svůj život a právě k tvorbě kyslíku využívají. Pokud jich ubude, bude i méně spotřebitelů CO2 a pokud rostliny dokonce rovnou vyhladíme spálením, vytvoříme tímto procesem další přísun nežádoucího skleníkového plynu. A tato skleníková aktivita již znatelná je.

'New Britain Oil Palm Limited' palm plantation, near Kimbe, West New Britain Island, Papua New Guinea, Wednesday 24th September 2008.

‚New Britain Oil Palm Limited‘ palm plantation, near Kimbe, West New Britain Island, Papua New Guinea, Wednesday 24th September 2008.

Právě v neudržitelné devastaci krajiny někteří spatřují to pravé nebezpečí a skryté úskalí palmového oleje. A také je mnohem zjevnější. Z leteckých snímků lednové Indonésie je vidět jen tmavý valící se oblak kouře. Místo dlouhověkých lesů nastupují nepředstavitelně obří plantáže palmových výhonků, za pár let obsypaných košatých stromů a za dalších pár let již nepoužitelných stromů. Vyčerpán je nejen strom, ale i půda pod ním. Půda dříve zvyklá na neustálý přísun rostlinných i živočišných zbytků, závlahu, cirkulaci živin a humusu je najednou mezi stromy odhalena a začíná fungovat zcela jinak, chudne. Aby byly výnosy z plodin co nejvyšší, nastupuje ze strany člověka intenzivní stříkání pesticidy a dalšími podpůrnými látkami. Přirozená schopnost substrátu uživit rostliny klesá, a proto je výhodnější pokácet si nové místo. A kam se uchýlí všechna zvířata, někdy dokonce i domorodé neinformované obyvatelstvo? Je nutné odpovídat?

Ač si toho možná nevšímáme, snad denně jíme potraviny, které tento business podporují. Není ale divu, mnohdy se o tom ani nemůžeme přesvědčit. Pokud na výrobku stojí pouze „rostlinný tuk“, z jaké rostliny pocházel, se již nedovtípíme. I české margaríny, které se tváří jako oleje lisované z květinové zahrádky víly Amálky, jsou mnohdy koktejly se značným podílem vyšťavených palem. Jinde na nás ale palmový či palmojádrový tuk vyskakuje rovnou z kolonky složení. Najít brambůrky, sušenky nebo snad čokoládu bez jejich obsahu bylo donedávna ještě téměř nadlidským úkolem. Poté, co se začalo o problému mluvit, fimy přecházejí pod nátlakem svých zákazníků k dražším původně používaným rostlinným tukům. Těžko říci, do jaké míry jim jde o problém životního prostředí a z jaké části drží krok s módou lidí, kteří zkrátka tento palmový boom nechtějí přehlížet. „Palmáč“ na obale je negativní reklamou. Bylo již vytvořeno i logo s přeškrtnutou palmou – aby nakupující nemusel dlouho hledat brýle pro rozluštění titěrných písmen a rovnou věděl, že se koupí tohoto produktu k palmovému peklu nepřidává.

Na odpor proti palmovému oleji také vznikla a stále vznikají nová hnutí nebo alespoň kampaně již zaběhlých environmentálních organizací. Greenpeace již před několika lety vypustila hrůzostrašnou antireklamu, kde se pod obalem tyčinky KitKat místo oplatky v čokoládě nacházejí orangutaní prsty. Pro přílišnou brutalitu byla reklama stažena, na portálu youtube je však stále ke zhlédnutí, stejně jako další podnětná videa. I facebook se plní stránkami za boj proti tomuto rozlézajícímu se obru. Stránka Koalice proti palmovému oleji informuje o každém posunu v řízení tohoto problému. V únoru se uskutečnila i virtuální událost, jejímž úkolem bylo zahltit oblíbené výrobce maily apelujícími na ukončení přidávání palmového oleje do výrobků. Tlačítko „zúčastním se“ zmáčklo až několik tisíc Čechů. Reálnou účast ale dohledat nelze, odpovídající masová odezva se od výrobců, zdá se, nedostavila. Pro usnadnění byl sestaven i fotografiký seznam produktů s/ bez palmového oleje, který je horlivými zákazníky stále doplňován a aktualizován. Nejedná se dokonce jen o potraviny, palmový olej můžeme nalézt i v kosmetických a hygienických přípravcích, kde se ovšem ve složení schovává mnohem lépe. Většina jeho světové produkce jde ale do jídla. Často bohužel do takového, které bychom si klidně mohli odpustit, kdybychom si třeba místo tatranky dali jablko. A poděkoval by nám i žaludek!

Komentáře