Dva velikonoční náměty od Bramantina

Bramantino Suardi (1456–1530) je znám jako italský malíř a architekt. Byl dvorním malířem milánského vévody Francesca II. Sforzy a ve svých dílech vycházel často z Leonarda da Vinciho. Podíváme se na jeho dva obrazy s velikonoční tématikou. První se jmenuje Ukřižování (1510–1512) a je to obraz spíše racionální povahy, druhý má název Vzkříšený Kristus (1490) a působí více emocionálně.

Bramantino,_crocifissione (1)Ukřižování je typickým renesančním obrazem s propracovanou kompozicí a jasným obsahem. Ježíš je přibit na kříži a vedle něj jsou dva lotři. Po jeho pravici je kající se lotr a mezi ním a Ježíšem klečí na obláčku krásný anděl, který se za muže přimlouvá. Na druhé straně vidíme rouhajícího se lotra s nahým a odporným ďáblem, který jako by se také přimlouval. Nad celou scénou jsou rozkrytá oblaka a v nich jednou slunce, podruhé měsíc – den a noc, dobro a zlo. Pod muži je truchlící zástup. Uprostřed vidíme Marii, jak objímá kříž. Ježíš má nakloněnou hlavu doleva – dívá se na svou matku, nebo je to symbol přijmutí hříšného muže po pravici? Úplně vespodu se na nás dívá lebka. Symbolika se odvíjí nejen z Kristovy smrti, ale také z hory Golgota (v překladu lebka), na které se scéna odehrává.

Kompozice tohoto díla je nesmírně propletená. Jako první nás zaujme osová souměrnost v obraze. Tu nám dodávají jak tři kříže, tak budova s keřem pod andělem a ďáblem, vodorovná linie hlav postav a hloubka v obraze – krajní výjevy (lotři, postavy na kraji, strom a budova) k nám jsou jakoby blíž, kdežto děj ve středu (Ježíš, Marie s dítětem, město na horizontu) je od nás dál. V obraze je také několik pomyslných trojúhelníků. Asi nejvýraznějším je ten s vrcholy v nápise na Ježíšově kříži a nohama dalších dvou ukřižovaných. Další tvoří jakési ,,váhy“, které Kristus drží a nese v nich anděla a ďábla. Obraz je velice zajímavý svou kompozicí a propracovaností, nenese ovšem výrazné emoce. To v renesanci nebylo příliš moderní, na emocích si zakládá pozdější baroko. Přestože Bramantinovy obrazy pocity nepřetékaly, obraz Vzkříšený Kristus je jakousi výjimkou. Na baroko by byl stále moc statický a moc racionální, nemůžeme ale pominout, že v něm už nějaké emoce jsou.

Ježíš už byl vzkříšen. Právě je na cestě někam, nevíme kam. Možná se jedná o těsný okamžik poté, co vstal z mrtvých. Ale třeba je to už nějaký den a Kristus chodí krajinou a městem. Ježíš možná také vůbec nejde, ale stojí a dívá se přímo na nás. Co se odehrává za ním, kde se vůbec nachází, co je to za budovu, to také vůbec nevíme. Vše je zahaleno v naší vlastní fantazii.

408VISO-THYSSEN- 6.

Kristův výraz je jakoby bez života. Dívá se přímo, ale jeho oči nezaostřují. Jednou rukou si přidržuje šat, druhá mu visí podél těla. Máme pocit, jakoby tu Ježíš napůl nebyl. Jeho tělo má chladné a světlé barvy. Je to jistě první věc, které si na obraze všimneme. Kristova tvář se již skládá z teplejších barev. Malíř tím vyzdvihl kontrast bílé kůže, ale také si tím pomohl zasadit Krista do obrazu (pokud by celé tělo bylo bílé a ještě hlava, která je na velmi tmavém pozadí, Ježíš by z obrazu vyčníval a nestal by se jeho součástí). Obraz Vzkříšený Kristus silně vybočuje z celé Bramantinovy tvorby. Vlastně vybočuje i z renesanční tvorby. Když jsem obraz viděla poprvé, nemohla jsem uvěřit, že je opravdu tak starý. Pokud bychom vyřízli Ježíšovu postavu, bez váhání by se dalo říci, že se jedná o styl art deco z 30. nebo až z 40. let. Figura totiž působí jako socha z mramoru. Přesná drapérie s hranatými záhyby, odlesky na kůži, tělo a obličej rozdělené na jasné oblasti, modelace rysů v obličeji a světlé ohraničení pravé ruky, to vše jsou znaky stylu art deco.
Oba obrazy nás můžou fascinovat z všemožných úhlů. Jeden svou symbolikou a složitou kompozicí, druhý podivnou barevností a vystižením Kristovy božské podoby nebo svým časovým přesahem. Tyto prvky nás nemusí odkazovat jen na geniálního mistra, ale také na obsah, který obrazy vyjadřují, a to sílu a pravdivost velikonočního příběhu.

Komentáře