Edward Burne-Jones a jeho nadčasový prerafaelismus

Beguiling_of_Merlin

Beguiling of Merlin

Ve svém okolí často slyším, že někdo ukončí své dosavadní studium na vysoké škole, protože cítí povolání k studiu teologie. Anglický malíř Edward Burne-Jones (1833–1898) byl přesným opakem. Při studiu teologie přišel na to, že jeho životní poslání je v něčem úplně jiném – v malbě. Pojďme se ve zkratce podívat na jeho život a na konci si rozebrat jeden z jeho obrazů.

Burne-Jonesovo dětství bylo poznamenáno smrtí matky krátce po jeho narození. Vychovávala ho hospodyně, kterou malíř později popsal jako zlou osobu. Byl nucen utíkat do svého vlastního světa plného rytířů a výhry dobra nad zlem. To se později odrazilo na jeho umělecké tvorbě. Jako mladík šel Burne-Jones studovat teologii na Oxford, kde potkal Williama Morrise, který se stal jeho nejlepším přítelem na celý život. Morris ho přivedl k poezii a k výtvarnému umění. Burne-Jones se začal intenzivně věnovat malbě a začal se učit pod slavným prerafaelistou Dantem Gabrielem Rossettim. Netrvalo to dlouho a stal se členem prerafaelistického hnutí, které se vracelo ke starým mistrům a zobrazovalo romantické středověké nebo mytologické náměty. Kromě obrazů se věnoval také vitráži. S přítelem Morrisem si založili fimu, která se věnovala výzdobě kostelů. Burne-Jonesovi se dostalo úspěchu až od roku 1877. Později byl dokonce jmenován presidentem Birmingham Society of Artist a roku 1894 byl povýšen do šlechtického stavu.

Jeho osobní život obsahoval značné a spletité aféry. Malíř měl poměr se svou řeckou modelkou. Potom, co se kvůli ní odmítl rozvést, spáchala tato Řekyně veřejnou sebevraždu. Malířův přítel Morris měl zase velice blízký vztah s jeho ženou, protože se Morrisova man zamilovala do malíře Rossettiho, který Burne-Jonese učil. Poslední roky malířova života neobsahovaly příliš radosti. Roku 1896 zemřel William Morris, z čehož dostal malíř hluboké deprese. Tři roky nato sám zemřel.

Edward Burne-Jones se věnoval mytologickým a pohádkovým námětům. Jeho obrazy si zakládají na ornamentu a dekorativnosti. Na dílech jsou vždy znázorněné fiury, jejichž světlá barva pleti kontrastuje se sytým okolím. Mezi jeho díly najdeme i křesťanské náměty, jako např. Betlémská hvězda (1890) nebo Ráno po vzkříšení (1886). Obrazem k výkladu bude Svádění Merlina z roku 1877. Dílo znázorňuje výjev z Artušovské legendy o Merlinovi, který se poblouznil do královny jezer Nimue. Je zapleten v křoví a královna mu předčítá z knihy kouzel. Muž leží na větvi, bezvládně mu visí ruce a nohy. Jeho pohled spočívá na čarodějce, z očí mu jde výraz omámení.

Asi nejvíce poutavou složkou v obraze je kompozice. Obě postavy se nacházejí ve zlatém řezu a kříží obraz. Úzký formát způsobil, že Nimue obraz ještě půlí. Větve stromu, květy, drapérie a mužovo tělo jsou kruhově uspořádané a střed tohoto kruhu je v průhledu mezi Merinem a Nimue. Z kompozičního hlediska je tento obraz mistrovským dílem.

Malba je precizně vykreslená. Technika drapérie se podobá renesančním trendům. Jednotlivé prvky na obraze jsou obtaženy tenkými konturami, což vyvolává pocit plošnosti a podporuje dekorativnost. Postavy jsou statické, ale šaty z poloprůhledné látky spočívají v pohybu. Celý pohled odlehčuje nažloutlé nebe v dáli. Z obrazu cítíme volnost – to je způsobené lehkou drapérií a uchopením knihy, která jako by nic nevážila.

Barevnost je jemná a pozoruhodná. Chladné tóny střídá teplé světlo a odlesky šatů, jako by dílo bylo namalováno na mramoru. Malíř podněcuje kompozici i valérově – postavy dělící obraz jsou výrazně tmavší než okolí. Všimněme si také, že Merlinův obličej je skoro bílý, jako by umíral, kdežto Nimuina tvář obsahuje živější tóny. Burne-Jonesovo dílo je stejně jako ostatní silně nadčasové. Precizní ornament, obtahy a plošnost je základním kamenem secese (cca 1890–1914) a způsob stínování drapérie s kovovým nádechem je zase typický pro art deco (20. a 30. léta 20. století). V malířových obrazech je lehké se ztratit. Podněcují fantasii a přivádějí nás do snění. Zajímavostí je, že Burne-Jonesovy obrazy inspirovaly při psaní spisovatele J. R. R. Tolkiena.

Komentáře