Kdo píše kázání?

První odpověď je jasná – farář. Kazatel. Prostě ten, kdo bude kázat. Takový člověk si napíše své kázání.

Musím tedy položit otázku jinak. Přesněji. Kde bere ten, kdo píše kázání, svoji inspiraci? Kde bere téma? Kde bere nápady? Jistěže se každý kazatel před psaním kázání modlí. Prosí Boha, aby mu dal připravit dobré bohoslužby. Bůh si ale používá lidi jako své nástroje i s tím, co zrovna umí. Dobrým příkladem nám může být i Pán Ježíš. Jeho zaměstnání (tradičně překládané jako „tesař“), znamenalo v té době mnohem širší okruh činností. Dnes bychom řekli nejspíš projektant – stavitel. Náplní jeho práce byla kompletní příprava a realizace stavby domu. A ejhle – jistě z hlavy dáte nějaká podobenství o stavbě domu. Od klasiky z nedělní školy, kdy jsme zpívali jak „déšť padal a voda stoupala“ (najdi si Mt 7,24n), přes stavitele, který si špatně spočetl náklady (najdi si Lk 14,28n), ale můžeme zmínit i Ježíšův oblíbený citát o kameni, který zavrhli stavitelé, ale stal se kamenem úhelným (Mk 12,10). Pán Ježíš byl stavař. Tomuto rozuměl a tak ve svých kázáních používal i podobenství ze své praxe. Ale nejen ze své – řada dalších podobenství pak mluví o situacích, které prožívali Ježíšovi posluchači – rybáři, pastýři, vinaři…

Když apoštol Pavel chce popsat náš pozemský život, který toužíme vyměnit za život nebeský (1 Kor 5,1n), tak mluví o tom, že bydlíme ve stanu a tento stan bychom rádi vyměnili za pořádný příbytek u Boha v nebi. A čím že se živil apoštol Pavel? No přece vyráběl stany! (Sk 18,3) On moc dobře věděl, jak je stan jen přechodné bydlení, které nenabízí žádné větší pohodlí. Jistěže Pavel ale používal i jiné příměry – k závodníkům, vojákům, stavitelům…

Takhle to funguje dodnes. To, čím kazatel žije, to se nějak promítne do kázání. Když kazatel rozumí orchidejím, bude psát o nich. Když se věnuje lidským právům, objeví se v kázání myšlenky o lidské rovnosti. Když je lodní inženýr, tak se toto téma jistě někdy v jeho kázání objeví. To vůbec není špatně! Právě naopak – jejich podobenství z těchto oborů budou mít hlavu a patu. Kazatel by měl ale žít nejen tím, co vystudoval, či co je jeho koníček, ale i tím, co prožívá „jeho“ sbor. Když lidé se svým kazatelem řeší svoje radosti a starosti, tak se mohou promítnout v kázání i ohlasy z toho, o čem kazatel s lidmi hovořil. Jistě ne konkrétně! „Včera mi bratr XXX vyprávěl, jak ho mrzí, že sprostě vynadal chodci, který mu vběhl neopatrně před auto!“ Ale to, jak jednáme impulzivně, jak z nás v afektu vyletí něco špatného, to by mohlo v kázání zaznít. Může to být třeba kázání o apoštolu Petrovi, to byl zrovna pruďas, co rychleji mluvil, než myslel. Bratr XXX si možná ani neuvědomí, že podnětem byla jeho historka! Jen bude mít pocit, že to kázání je o skutečných problémech, které lidi prožívají.

Když budete mluvit se svým farářem o tom, co prožíváte vy, dost možná se nadějete stejného prožitku. Kazatel bude kázat mnohem víc pro vás. A pak se odpověď na tu otázku v nadpisu trochu rozšíří. Jasně že kázání píše kazatel podle toho, čím žije – ale tak trochu i lidé kolem něj, kteří s ním hovoří, kteří mu dávají nahlédnout do svého života. Ti se mohou právě tím stát spoluautory jeho kázání.

Komentáře