Divočina, marnivost ptačích per

Člověk by čekal, že to bude živočišné, pudové, zvířecí a ono je to nečekaně lidské. To zvířecí v nás – to kultivované v nás. Versus to nepřirozené, nečekané, ubíjející bytí, zabíjející zvíře v nás. Čas, strom, člověk, kde stojí, kam patří, proč dostal na výběr? Nemá to pták nebo strom jednodušší? Působí les léčivě? Kdo se bojí do lesa? Město jako záchrana před nekontrolovatelnou přírodou nebo utišující příroda versus záludnost lidí? Bojíme se zvířecích pudů? Ztrácíme se své původní živočišné rodině? Takhle mluví tanec – přirozený nástroj, v dokonalém choreografikém vedení Jany Burkiewiczové, vzniklo něco, co stojí za to nejen vidět, ale i tomu naslouchat.

(psáno z druhé premiéry v divadle Ponec 19. 12. 2015)

Komentáře