Trojí hra

01 01Jak dnes mluvit o zkušenosti s Bohem a jak přemýšlet o modlitbě? Není to jen tak, že? Pomůže vám s tím trochu tohle?

Trojí hra

(Malý průvodce hrou (třeba v šachy) – od mizerného hráče.)

Jsou tři druhy hry.
01 01a) Nejprve ta standardní: Normální je hrát s někým (nebo „proti někomu“, chcete-li). Hrát o vítězství, o možnost říci nakonec „šach mat“. Moje fiurky (moje možnosti) proti tvým. To když se jmenujete třeba Jákob a sedíte proti Ezauovi. Kdo bude mít navrch? Dá se hrát ale také „jen“ pro radost ze zápolení, ze hry. Nebo se přímo těšit ze skutečného kontaktu.

 

 

 

01 03Vedle toho jsou dvě nestandardní možnosti hry: b) Lze hrát sám proti sobě. Zamyslím se, táhnu bílou fiurkou, pak přejdu na druhou stranu, znovu se zamyslím (jinak?) a táhnu černou. Dlouho jsem si nedovedl představit, že by to šlo. Jak sám před sebou utajím bojovou strategii ve své duši? Ale poslední roky to vidím kolem sebe na každém kroku a sám to taky zkouším, takže se to stává skoro taky standardní možností: Hrát sám se sebou, hrát o sebe sama. Svět (a druzí lidé) jsou jen odrazy (zrcadlení) v mém vědomí nebo ještě hůře – v nevědomí. V srdci ne! Protože mé jméno je Narcis.

 

01 02c) Ale je ještě jiný druh hry: Hraje se z otevřeného okna, možná ve věži. Proti Neznámému. S Neznámým, kterému není vidět do tváře. Snad proti nebi?! Té hře moc nerozumím. Já mám své fiurky, znám (tuším) své možnosti. Ale On hraje – svý- mi, překvapujícími, nápadně jinými. Třeba hvězdami, které září do noci. Deštěm, co padá na spravedlivé i nespravedlivé. Zkříženými kusy dřeva. Kamenem odvaleným od jeskyně. Východem slunce po dlouhé noci. Tahle hra je závratná! Může být taky jako zápas. To když jsem třeba pořád ještě Jákob, ale dostal jsem se do etapy hry, které se říká „Jábok“. Nebo když mi říkají Job. Ale zjišťuji, že to nemusí být jen, hlavně a nakonec zápas. Může to být pole potkání, dotyků, blahoslaveného přetočení perspektiv („moje“ (trápení, strach, otázka…) se stalo „tvým“ a „tvoje“ potom „mým“), propletení životů. Podle určitých svědectví (nejzřetelnější mi připadá to Ježíšovo) a zkušeností lze tušit, že tohle je život nakonec a opravdu.

Komentáře