Moje jméno není uprchlík, jmenuji se Salman

V uprchlickém táboře Dawdia na severu Iráku žije 793 jezídských a křesťanských rodin. Rodiny mají obvykle šest až dvanáct členů. Salman (61 let) a jeho žena Eman (51 let) nežijí v táboře ve stanu, ale v unimo buňce. Jedna místnost slouží jako kuchyň, druhá jako ložnice. Je tu ještě malá koupelna. Špatně utěsněnými okny profukuje vítr. Místnosti jsou také velmi chladné, na spaní mají man- želé jednu matraci a jednu deku. Oba velmi uvítali rozdávání hygienických balíčků, které pro ně Diakonie zajistila na podzim roku 2015. Zboží bylo kvalitní, jen mýdla a prášku na praní mohlo být více.

Salman a Eman jsou křesťané. Salman měl obchod s potravinami a dobře vydělával. Svůj hezký dům v Tall Kayf, ve vesnici vzdálené dvacet kilometrů od Mosulu, museli opustit 6. srpna 2014. Stihli si s sebou vzít jen to, co měli na sobě a nejdůležitější doklady. Útok vojáků ISIS přišel nečekaně a 10. srpna vojáci ISIS tuto oblast obsadili. Informace o akcích ISIS se šířily jen od člověka k člověku, lidé neměli žádné zprávy včas a nemohli se připravit na útok ani na útěk z domova. „Čekáme, až se budeme moci vrátit domů. Naše děti žijí jako uprchlíci na různých místech v Iráku. Každý den bojujeme se strachem a bezmocí. Ale věříme, že se zase sejdeme, jinak se nedá žít,“ říká Salman a jeho žena si utírá oči. Ze dne na den se z nich stali uprchlíci. A nebyla to jejich volba.

Příběh a fotky Eman a Salmana přivezl z Iráku v listopadu 2015 Eliáš Molnár, zapsala Hana Pfannová.

Komentáře

Co na to říkáte?