Do katedrály v Havaně se podívat nemohu

Sonia Garró přijela do Prahy na pozvání Člověka v tísni. Na Kubě se zúčastňovala protestů Dam v bílém a tři roky byla držena bez důkazů ve vězení. Do Prahy přijela s devatenáctiletou dcerou Elayne, která na Kubě jako dítě disidentky nemůže studovat.

Přijeli jste před měsícem na pozvání Člověka v tísni, co jste o České republice věděla, než jste přijela?
Do té doby byl celý můj svět Kuba, myslela jsem, že Česká republika je chudá a zdevastovaná, protože jste opustili komunismus a dodnes té chyby litujete. Takto nám to říkali na Kubě.

Jaký moment pro vás byl za ten měsíc, který jste tu strávily, nejsilnější?
To nejsilnější, co mi udělalo obrovskou radost, byl pochod a bohoslužba, tedy den pro Kubu. Nevěděla jsem, že ve světě někdo projeví tak velikou solidaritu s našimi lidmi a naším bojem za svobodu na Kubě. Cítila jsem tu obrovskou sílu toho, že loni jste žádali mé propuštění z vězení a nyní již jdu v průvodu s vámi a mohu podpořit propuštění dalších politických vězňů na Kubě. Překvapilo mě, že zde, v České republice, v úplně jiné kultuře, jste ochotní manifestovat za svobodu v naší zemi.

Myslím, že to vychází z naší zkušenosti z období totality. Znáte nějaké naše disidenty? Měla jste možnost číst nějaké jejich knihy?
Věděla jsem, že studenti vyšli do ulic… nic víc.

Během své návštěvy jste navštívila několik škol, jaké bylo pro vás setkání s těmi, kteří už nevědí, co je to komunismus?
Setkání s mladými bylo vždy velmi emocionální, byla jsem překvapená, jak jsou šťastní a jak dokážou projevit svou víru, otevřeně a radostně. Navštívila jsem setkání mladých věřících a to mě působilo velmi radostně a autenticky. Na Kubě je tohle absolutně nemožné. Mladí se mohou scházet, jen na akcích řízených vládou. Tyto akce jsou víceméně povinné, protože po kud nepřijdete, budete mít problémy se školou a lidé tam nechodí ze svého zájmu.

Mluvíte o setkání katolické mládeže v Prostějově. Jak na vás působila zpívaná modlitba?
Bylo to až neuvěřitelné. Na Kubě jsou mše stro hé a nic takového jsem u nás nezažila. Forma prožívání je úplně jiná, než v naší zemi. Kněz na Kubě je vážný až smutný, tady jsem zažila něco úplně odlišného. Kněz, který tančí, neuvěřitelné.

Vrátím–li se ke Dni pro Kubu v Praze, co to znamená pro lidi na Kubě?
Velmi mnoho. Dává nám to sílu, protože víme, že nejsme sami proti vládě. Vidíme, že svoboda je možná a pomáhá to v našem boji na Kubě.

Navštívila jste studenty konzervatoře evangelické akademie v Olomouci, jak na vás ta debata zapůsobila?
Byla jsem překvapená z jejich reakcí, když se dozvěděli, jak žijeme na Kubě. Jak se lidé živí, jak těžký je život na Kubě, protože z toho byli hodně překvapení.

Když se vrátím k těm hrozným třem letům, které jste strávila ve vězení – pomáhalo vám nějak to, že jste věřící?
Nebyla jsem katolička od narození, ale každou neděli jsem chodila na bohoslužby do kostela Santa Rita. Každou neděli v deset hodin, tedy čase, kdy bohoslužby začínají, jsem ve vězení prosila svatou Ritu, ať mi pomůže. Nám všem politickým vězňům. Nemohla jsem mít Bibli ve vězení, ale setkávala jsem se s praktikujícími křesťany a mluvili jsme spolu o Ježíši. Myšlenka na Boží přítomnost mi pomáhala překonat samotu.

Můžete našim čtenářům přiblížit propojení kostela Svaté Rity a dam v bílém?
V kostele jsou rezervované lavice pro dámy v bílém. Věřící z kostela Sv. Rity nás přijali mezi sebe a stali jsme se nedílnou součástí společenství.

rozhovor2Při našich předešlých rozhovorech jste mi řekla, že jste byla překvapená, jak jsme se spojili z různých církví k ekumenické akci Dne pro Kubu. Ekumenismus na Kubě není?‘
Ne, většinou církve mezi sebou vedou spory a kritizují jedna druhou.

Jsou některé církve státem privilegované?
Komunistická strana má církevní odbor a církve skrze něj kontrolují. Nejsou žádné výhody pro církve, ale jsou postihovány, pokud se někomu znelíbí.

Měla jste ve vězení možnost se setkat s vojenským kaplanem?
Existuje, ale nikdy jsem se s ním nesetkala, protože političtí vězni tuto možnost nemají. Jeden nezávislý pastor mi do vězení posílal časopisy, ale setkat se s ním bylo nemožné a dopisy od něho mi zabavili.

Náš časopis má tento rok za cíl věnovat se lidským právům, které vaše práva jsou nejvíc potlačována na Kubě?
Stále jsou na Kubě potlačovány všechna práva z deklarace. Z Kuby se sice dnes možné vycestovat, ale není možné se svobodně pohybovat ve vlastním státě. Osoba z provincie Matanas nedostane povolení cestovat do Havany. Tohle není svoboda pohybu. Neexistuje svoboda shromažďování. Dvě nebo tři osoby se nemohu svobodně sejít. Noviny jsou cenzurované, neexistuje svobodný tisk.

Říkala jste mi, že jste nebyla v katedrále v Havaně, že tam nesmíte. Jak je to možné?
Ke vstupu do katedrály se musíte prokázat průkazem, že žijete v Havaně a ve čtvrti přináležící ke katedrále, jinak se do ní nedostanete.

Během vašeho pobytu jste se setkala s naším farářem pro menšiny a bavili jsme se o rasismu v ČR, jaká je situace na Kubě?
Rasismus na Kubě není tolik mezi lidmi, ale vychází ze státních institucí. Když se o jednu a tu stejnou pozici bude ucházet člověk s bílou pletí a člověk s černou, tak dostane přednost ten s bílou pletí. V televizi jsou do rolí záporných obsazováni výhradně lidé s tmavou pletí. Na Kubě funguje zcela specifciký druh rasismu.

Kde se ve vás bere síla čelit všem těm perzekucím ze strany státu?
Mám veliký strach, ale mnohem větší je ten strach z toho žít v zemi, kde se nedodržují základní lidská práva. Trápí mě, že má dcera vyrůstá v takové společnosti, proto vedu ten boj.

Elayne, jak si se dozvěděla o uvěznění maminky?
Byla jsem přímo u toho.

A jak to na Tebe působilo?
Měla jsem veliký strach, viděla jsem, že ji odvedli a nevěděla jsem, zda je v pořádku. Zůstala jsem sama a nevěděla jsem nic.

Jak se k tobě chovali ve škole?
Naváděli děti proti mně, aby se mnou nemluvili a zástupkyně mě i fyzicky napadla.

Kdy si se dozvěděla, že nebudeš moct pokračovat na vysokou školu?
Pozvali mě ke zkoušce a pak mi řekli, že už byla jiný den.

Měla si možnost navštívit několik škol u nás, jaký z nich máš dojem?
Jsou čisté a hezké.

A studenti?
‚Jsou hodně společenští oproti studentům na Kubě.

Co se ti líbilo v Praze v České republice?
Všechno, není nic, co by se mi nelíbilo.

Co by si chtěla studovat, kdyby si mohla?‘
Stomatologii nebo práva.

 

 

Komentáře

Co na to říkáte?