Imagine

Před rokem mělo několik stovek lidí strach z šátků, dnes má milion lidí strach z uprchlíků, ať přicházejí odkudkoli. Před rokem prezident mluvil sprostě, dnes rozdmýchává atmosféru strachu a nenávisti vůči kultuře, která je prý neslučitelná s našimi hodnotami. Někteří vynášejí ortel nad jinak věřícími, než je prý v Evropě zvykem. Na slunných plážích středozemního Jadranu už 23 let zapomínáme, že zde teroristé – evropští nacionalisté, a to ateisté i křesťané – jako první zdecimovali 70 tisíc muslimů v blízkosti Sarajeva, v Mostaru. Nemáme strach sami ze sebe. Za všechno mohou ti druzí, ti cizinci, vetřelci.

Mezi lidem naděje se již po desetiletí zpívá píseň: „Neumí člověk vládnout, zpije se mocí svou, má pravdu pevně v rukou, raději než nad sebou.“ Zpěvem a při volbách dávají lidé najevo, že takového vládce již nechtějí. A zpitému vládci, rádcům i mluvčím platí i následující sloka: „Vládče, co k davům mluvíš, co kdybys jednou ztich, co kdybys tak jednou poklek, hlavu svou ve dlaních?“

Jako nadčasová ozvěna se přes Atlantik nese rebelsky odvážné a trochu nepochopitelné „Imagine“ Johna Lennona: „Představ si, že nejsou žádné státy. Není těžké to udě- lat. Nic, pro co zabíjet či umírat. A také žádné náboženství. Představ si, že všichni lidé žijí život v míru.“

Nechápu vše, o čem Lennon zpívá, ale něčemu z jeho poselství přece jen rozumím. Slyším poselství míru a solidarity přátel smýšlejících trochu jinak než já. Ale lze se kajícně připojit k poselství nevěřících, kteří se zklamali v nás věřících. Lze pokračovat společně v zápase o důstojnost člověka, který vedli před námi již téměř dvě tisíciletí ti méně slavní a většinou zapomínaní. Sedláci, městští řemeslní- ci, studenti spolu s chudými kněžími zpívali v 14. a 15. století navzdory královské, panské i církevněmocenské bezohlednosti: „Když Eva předla a Adam ryl, kde tehdy jaký šlechtic byl?“ Byli valdenští, angličtí a pak i čeští předchůdci ve víře naivní?

Jistě nebyli. Pouze toužili po svobodě a chtěli ji dopřát i jiným. Proto se jejich písně staly znamením Boží starosti o lidskou důstojnost a svobodu. Z minulosti přes propast času se klene most písní až k nám, a některé z nich zpíváme dodnes i my. Ať vás příštím rokem provází prosebný prozaický chorál Jana Husa, kostnického vězně. Ten před šesti sty lety celé české zemi vzkázal: „…prosím, aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému př%

Komentáře