Caspar David Friedrich a jeho mystická krajina

Caspar David Friedrich byl německým krajinářem, který maloval v duchu romantismu. Jeho krajinky ovšem nepatří mezi malebná líčení s vypravěčskými tendencemi, jak jsme na to u typických romantiků zvyklí. Friedrich si zakládal na náboženském mysticismu a vizionářství. Jeho fiosofie zněla, že krajina je božím dílem a člověk je proti ní nicotný.

Malíř se narodil do městečka Greiswald v tehdejším Švédsku a byl vychováván v přísné luteránské víře. Jeho dětství nebylo šťastné. Žil v chudobě a zemřela mu matka, 2 sestry na skvrnitý tyfus a bratr, který se utopil, když malého Friedricha vytahoval z prasklého ledu. V roce 1790 přišel malíř na univerzitu v rodném městě, kde studoval pod vedením malíře J. G. Quistorpa. Na škole studoval také estetiku a literaturu. Seznámil se zde s básníkem a farářem Ludwigem Gotthardem Kosegartem, který ho v životě velmi ovlivnil. Učil ho, že příroda je Boží dílo a je projevem Božího plánu. V roce 1794 nastoupil na Královskou akademii v Kodani. Později se ale přestěhoval do Drážďan, kde pak strávil celý život. Za krajinami ale často cestoval.

Oblíbil si velice severní Čechy, mnoho jeho děl obsahuje výjevy z lužických hor a okolí. Jedním z děl z Čech je Kříž v horách umístěný na Děčínském oltáři. Friedrich měl velké problémy s pruským diplomatem, který považoval zobrazení krajiny na objektu používaném k večeři páně za maximálně nevhodné a má zůstat krajinou v galerii. Oltář vyvolal konflikty, přitom byl namalován za jasným účelem – zobrazením toho, že je Bůh obsažen v přírodě, protože je jejím stvořitelem. Friedrich se za svůj život stal velmi uznávaným malířem. V roce 1805 vyhrál hlavní cenu v soutěži pořádané samotným Wolfgangem van Goethem. Stal se také členem Drážďanské akademie a jeden jeho obraz koupil i ruský car Mikuláš I. Ke konci života se mu projevovaly známky duševní nemoci a také ochrnul na část těla. Musel se omezit v práci a maloval jen akvarelem. Jeho sláva šla rapidně dolů. Zemřel roku 1840 v Drážďanech, což bohužel nevyvolalo velkou pozornost.Caspar_David_Friedrich_FRC016

Ve Friedrichových obrazech se mísí detailní zobrazení přírody s mystikou. Malířovým cílem bylo odkrýt jakési tajemství, spirituálního ducha a zároveň být věrný realitě a detailům. Ve svých dílech zobrazuje vztah člověka s přírodou a její sílu. Své obrazy zakládá na kontrastu malosti člověka a obrovitosti Božího stvoření. V námětech se nám objevují gotické chrámy a podobné objekty, ruiny, štíty hor, ledové moře. Typické pro Friedricha jsou tmavé stromy, ve kterých jsou detailně propracované holé větve. Malíř do svých obrazů komponuje také motivy duše a smrti. Vše je laděno do chladných tónů. Převažují odstíny modré, šedé a hnědé. Kontrast sněhu, černých stromů a záře z oblohy působí u některých děl jako cesta ke kýči – přesto do něj Friedrich nikdy nespadne. Nezvyklé je postavení světla – na většině děl vychází odpředu od obzoru, takže objekty popředí jsou nejtmavším místem na obraze.

Se světlem souvisí i kompozice obrazu, která je výrazně středová. Objekt v popředí je umístěn doprostřed obrazu. Jedná-li se o neživý objekt, bývá to monumentální přírodní útvar či zříceninu. Pokud se jedná o osobu, nevidíme jí do tváře, je k nám otočená zády a sleduje dění na obraze, jakoby před námi stála. Na pozadí je horizont s nebem nebo mořem, odkud svítí tajemné světlo. Vyvolává to pocit jakéhosi nekonečna jak v měřítku fyzickém, tak v měřítku časovém. Přestože jsou všechny výjevy poměrně statické, cítíme z nich neklid a jakési chvění. Friedrichovy obrazy mají typicky romantické prvky, přesto bychom je vůbec mezi typická romantická díla nezařadili. Fridrichův záměr byl něco víc, než zobrazit pouhé poetistčino. Skrz jeho obrazy si i my můžeme připomenout monstróznost Božího stvoření a objevit v krajině okolo nás spirituálního ducha. Protože boží přítomnost je něco neměnného. Něco, co můžeme vidět všude okolo nás, stačí se dívat trochu jinýma očima, stejně tak, jak to dělal Friedrich.

Komentáře

Co na to říkáte?