Barevný listopad na Zemi, která patří všem

Den boje za svobodu a demokracii byl oslaven a připomínán různými způsoby… Zatímco se Zeman spolu s příznivci xenofobního Bloku proti islámu uzavřel na Albertově a znemožnil tak studentům uctít památku 17. listopadu, a zatímco se na Národní třídě oslavovala svoboda a hledal ideální nový prezident, já jsem dorazil na náměstí Míru.

Konalo se tam setkání s názvem „Tahle Země patří všem – REFUGEES WELCOME“. Z názvu vyplývá, že šlo o demonstraci na podporu přijetí uprchlíků a vyjádření solidarity s těmi, kdo kvůli extremismu museli opustit své domovy. Náměstí Míru se během půl hodiny zaplnilo tak, že tam bylo něco kolem tisíce demonstrantů (podle ČT „několik stovek“, podle A2LARM „cca 1200“). Už podle vzhledu a podle hesel na transparentech bylo zřejmé, že jde o velmi pestrou skupinu lidí.

jediný způsob, jak čelit fašismu, je „spolupráce demokratické levice, demokratické pravice a demokratického středu“

Byli zde zástupci různých politických stran (nejvíce byli vidět Zelení, ministr Dienstbier z ČSSD a Piráti), velká skupina anarchistů a krajně levicových příznivců různých hnutí zastřešených organizací „Zleva proti xenofobii“ (ti se sešli už o hodinu dříve u komunitního centra Klinika), klasičtí pravdoláskaři s portréty Václava Havla, a přišli i někteří čeští muslimové. Demonstrace se účastnila i nemalá skupina křesťanů včetně celé řady evangelických mládežníků (přítomni byli např. téměř všichni členové pražského SOMu), studentů teologie a farářů (včetně faráře pro menšiny a spoluorganizátora demonstrace Mikuláše Vymětala i končícího synodního seniora ČCE Joela Rumla). Setkání bylo zahájeno minutou ticha za oběti teroristických útoků v Paříži a Bejrútu.

První řeč na demonstraci pronesla herečka, aktivistka a politička Táňa Fischerová, která se snažila odkázat na ideály 17. listopadu a na nutnost ideály udržet, i když se v pragmatické společnosti idealismem často opovrhuje. Mezi dalšími řečníky byl člen předsednictva Strany zelených a dobrovolník pomáhající uprchlíkům Michal Berg a další. Dle mého názoru však nejpůsobivěji a zároveň nejrozumněji promluvil literární historik z FHS UK prof. Martin C. Putna. Upozornil na podobnost podzimu 2015 s podzimem 1938, varoval před fundamentalismem všeho druhu, tvrdě se opřel do prezidenta Zemana za jeho podporu islamofobů a připomněl, že jediný způsob, jak čelit fašismu, je „spolupráce demokratické levice, demokratické pravice a demokratického středu“.

listopad2

Tím jako by potvrdil to, co bylo na demonstraci vidět na první pohled – různorodost všech, kterým upřímně jde o pomoc uprchlíkům a o zachování demokracie a svobody, nesmí být překážkou vzájemných vztahů a cestě ke společnému cíli. Jednota v různorodosti však byla trochu zkalena projevy zastánců krajní levice, které byly tvrdě namířeny proti kapitalismu, jenž prý je hlavním důvodem nerovnosti, a proti liberálním elitám, které prý přehnaně varovaly před nebezpečím rudým a zapomněly na nebezpečí hnědé (jako by nešlo o nebezpečí naprosto stejného druhu). Na to se „pravdoláskaři“ a další ozvali s heslem „My jsme tady taky“, aby upozornili na to, že tato demonstrace nebyla pouze demonstrací levice, ale demonstrací antifašistů všeho druhu a setkáním všech lidí toužících pomoci.

Setkání na náměstí Míru bylo jen úvodní částí demonstrace. Hlavní část tvořil hromadný průvod Prahou, který měl projít přes Albertov na Václavské náměstí, kde se měl připojit k „Setkání dobré vůle“ a dále pokračovat na Hlavní nádraží. Komplikace nastaly hned u Albertova, který byl pro veřejnost uzavřen (ač byl pochod řádně nahlášen). A policie nás odklonila, aby nedošlo ke střetnutí dvou znepřátelených skupin. Průvod byl zastaven na cca 20 minut a ze všech stran obklíčen policejními vozy a těžkooděnci. Tato chvíle byla využita právě výše zmíněnými levicovými řečníky a vedla k první vlně nevole vůči policii.

Demonstrace se účastnili i evangeličtí mládežníci, studenti teologie a faráři.

Druhá komplikace nastala v ulici Benátská chvíli po tom, co nám bylo umožněno pokračovat dál. Jeden z účastníků demonstrace byl zadržen policií a chvíli se nevědělo proč. Všichni demonstranti, kteří byli poblíž, se snažili zjistit situaci (skvěle diplomaticky přitom působil Jakub Ort). Když vyšlo najevo, že policii šlo jen o naše bezpečí, vysloužila si tím ironické poděkování. Ukázalo se, že jeden demonstrant si zapálil (na demonstracích celkem běžnou a nijak výrazně nebezpečnou) dýmovnici (podle jeho pozdějšího prohlášení „za účelem zvýšení efektu skandování anarchistického bloku“) a proto byl policií velmi rychle zpacifikován.

Nakonec se průvodu podařilo dorazit na Václavské náměstí, kde však bylo tolik lidí, že jsem neměl šanci zaznamenat, o čem mluvili tamní řečníci. Podle toho, co jsem zaslechl, ale proslovy pokračovaly v duchu vyjádření solidarity s uprchlíky i s oběťmi terorismu a varování před fašizací společnosti. Během proslovů však došlo k potyčce skupiny lidí podporujících uprchlíky se zastánci xenofobního hnutí IVČRN, kterou musela uklidnit policie. A další z účastníků původně pokojného průvodu „Tahle Země patří všem“ byl policií zadržen. Všechny potyčky s policií vrhají na celý průběh demonstrace trochu stín. Na jednu stranu policie jednala trochu přehnaně, na druhou však byly některé provokace přece jen trochu zbytečné. Průvod pak pokračoval na Hlavní nádraží, kde byl zakončen „Happeningem lítosti u sochy Nicolase Wintona“ a dalšími proslovy na podporu iniciativy „Hlavák“, která pomáhá uprchlíkům cestujícím přes pražské Hlavní nádraží. Tam už jsem ale nebyl. Mířil jsem do evangelického kostela u Salvátora, kde večer proběhla „Slavnost světla“, pokojná a smířlivá pobožnost se zpěvy a modlitbami z Taizé, kde jsem se po hlučném dni mohl ztišit.

17. listopad patří k nejvýznamnějším dnům naší historie a odkaz let 1939 a 1989 je jasný. Je třeba veřejně vystupovat, je třeba upozorňovat na problémy, je třeba chránit svobodu a demokracii zejména před jejími vnitřními svody. A je třeba neupírat svobodu a bezpečí těm, kdo pro ně nasazují životy na těžkých cestách ze zemí nesvobodných a nebezpečných.

Komentáře