Svou prací určujeme směr, kterým se civilizace ubírá

T.G.Masaryk byl přesvědčen, že žijeme pod zorným úhlem věčnosti – sub specie aeternitatis. Že tedy žijeme před tváří boží, řečeno s proroky. Má smysl se modlit – někdo nás slyší. Smysluplné odpovídání odjinud zbystřuje náš zrak. My najednou vidíme, co je náš úkol. Jsme povzbuzeni k uskutečňování toho, co pomůže druhým. „Co jste učinili jednomu z těchto nepatrných bratří, mně jste učinili,“ připomíná Nazaretský. Naslouchání hlasu odjinud zbystřuje zrak. Najednou vidíme, čeho se těm druhým nedostává.

Máme mít podíl na smysluplné práci, která napomáhá dobrému životu společnosti, od zametání ulic a odvozu odpadu až po práci v nemocnici, od poštovní služby až po osobní dopravu. Od výroby nářadí až po výrobu elektromobilů, které šetří životní prostředí. Od psaní dobrých knih až po biblické hodiny pro seniory. V dobré službě tkví zaslíbení práce, které nejde jen o profi. Taková práce má smysl a lidé ji mají dělat poctivě. Nebát se a nekrást, dořekl by opět Masaryk. Nebát se odmítnout úplatek. Neintrikovat a netunelovat. Usilovat o spravedlivou distribuci všeho, co v bohaté Evropě vytváříme. Pak má smysl modlit se za uskutečňování zaslíbení Všeobecné deklarace práv, že máme dopřávat druhým i sobě právo na práci.

Svou prací určujeme směr, kterým se civilizace ubírá, a ne že se na nás cosi valí a my musíme ustupovat dějinným tlakům. Modlíme se, abychom šli správným směrem. Jak pomáhají jít po cestě solidarity a vzájemnosti židé, křesťané, muslimové, buddhisté, hinduisté, bahai, a věřící ateisté, humanisté, lékaři bez hranic, pracovníci člověka v tísni? Horizont máme všichni jen jeden – to prokazují skutky milosrdenství věřících i  nevěřících. Nevím, jakým způsobem se modlí nevěřící humanisté, ale jejich skutky dosvědčují, že asi nějakou spiritualitu mají.

Modlí se pro nás křesťany naprosto nepochopitelným způsobem, a kristovskou službu konají. Chápal to tak již evangelista Matouš, když popisoval údiv některých Izraelců i příslušníků z jiných národů, že jednali spravedlivě, tedy podle záměru božího. Matouš zejména věřícím posluchačům připomenul, jak se mají dívat na milosrdné z jiných národů. Také jako na stržené soucitem a milosrdenstvím, protože také oni jinak věřící i nevěřící humanisté sytí hladové, oblékají nahé, navštěvují ve vězení, napřimují zahanbené, rozvlažují stresované a zklidňují vyděšené z krutosti druhých, posilují nemocné, aniž by vykazovali křesťanskou spiritualitu, aniž by vzývali „Pane, Pane!“, a vstupují do království nebeského.

Komentáře

Co na to říkáte?