Rembrandt van Rijn – Belshazarova hostina

Před několika měsíci jsme si popisovali obrazod Britona Rivier e, na kterém byl výjev z biblické knihy Daniel. Tato kniha byla inspirací pro nejednoho malíře, a jedním z nich byl také Rembrand van Rijn.

Obraz Belshazarova hostina byl namalován roku 1635. Je na ní výjev z hostiny, která měla svou velkolepostí ukázat nedobytnost Babylona. Jako nádobí se použily zlaté a stříbrné kusy z dobytého jeruzalémského chrámu. Při oslavě se vzývalo množství božstev, a tím se nádoby znesvětily. Vyobrazenou scénu si nejlépe popíšeme pomocí textu z knihy Daniel 5,5–6: „V tu hodinu se ukázaly prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce naproti svícnu. Král viděl zápěstí ruky, která psala. Tu se barva králova obličeje změnila a myšlenky ho naplnily hrůzou, poklesl v kyčlích a kolena mu tloukla o sebe.“

Na  stěně se objevila známá slova Mene, mene, tekel, ufarsin. Prorok Daniel je vyložil jako proroctví záhuby babylonského království a královu smrt. Zajímavostí je, že písmena z textu jsou v Rembrandtově ztvárnění psána pod sebe do sloupce, nikoli vedle sebe, jak by správně mělo být. Důvodem samozřejmě může být neznalost hebrejské lingvistiky, ale pravděpodobně jde o kompoziční hledisko –  písmena vypadala, že ve sloupcích do obrazu sednou prostě lépe, než kdyby byla napsaná tak, jak bylo běžné. 

Na stěně se objevila známá
slova Mene, mene, tekel, ufarsin.

Dalším nepřesným znázorněním je šat postav. Jejich oděvy jsou raně barokní se závanem orientu v podobě králova turbanu a roucha, které mělo také ve starověké Mezopotámii pravděpodobně odlišnou podobu. Obraz perfektně vystihuje onen moment zděšení. Cítíme z  něj ztuhlost a  vytržení. Do poslední chvíle se všichni bezstarostně bavili, popíjeli víno a užívali si jídla. Najednou se za celou skupinou objeví píšící ruka. Král se otáčí, a přestože má hrozivý výjev za zády a vidí ho jen koutkem oka, všichni vědí, že nic už nebude jako dřív. Nikdo sice v tento moment neví, co text znamená, ale nepříjemná předtucha něčeho zlého je čitelná ve všech tvářích.

Vytržení Rembrand znázornil nejen údivem ve tváři, ale také Belshazarovým rozpažením a vylitím vína ze džbánu v pravém dolním rohu. Samotná kompozice je diagonální a tedy dramatická. Na obraze najdeme dvě základní diagonály. Nejvýraznější je z pravého spodního rohu do půlky levého kraje přes osvětlené postavy. Druhá vede od pravého horního rohu, ruky s nápisem, přes Belshazarovy rozpažené ruce a končí ve zlatém řezu. Diagonální kompozici podporuje také barevnost obrazu. Všimněme si, že králova tvář a červený plášť ženy v rohu jsou namalovány výraznými teplými barvami, kdežto okolí je tvořeno studenými tóny. Samotný nápis je tepelně neutrální.

Tváře zúčastněných jsou osvětleny, naopak pozadí je tak tmavé, že nerozeznáme, co se v něm odehrává. Tento efekt zvýrazňuje dramatičnost a soustředí divákovu pozornost na děj v obraze. Výborný optický trik se světlem nám Rembrandt předvedl v souvislosti s nápisem na stěně. Písmo z mraku svítí ven, přitom se nám zdá, že pozadí, na němž je zapsáno, má skoro stejný valér, tedy světlost. Pokud si ale obraz převedeme do černobílé, zjistíme, že pozadí je naopak velmi tmavé a proto z něj světlá písmena tak září. Dílo si tedy zakládá především na dramatičnosti, nenadálém pohybu a šoku v určitém momentu zastaveném – jako fim během přehrávání (fiury se nám díky tomu zdají být živé, jako by existovaly před i po obraze). Dílo je rozhodně Rembrandtovým dílem mistrovským. Jeho rozměry jsou 1,68 na 2,09 metru a můžete si jej prohlédnout v Národní galerii v Londýně

Komentáře

Co na to říkáte?