Napřimte se a zvedněte hlavy

L 21,25–36: „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ 

Vypravoval jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“

Generace, která slyšela dramatická Ježíšova slova, pominula, a nic z toho se nestalo. Ale skutečně se to nestalo? Není dost případů, kdy jsou lidé bezradní před řevem valícího se moře? Dnes tomu podle japonštiny říkáme cunami, protože blízko východního břehu Asie a přilehlých ostrovů je seizmicky živá oblast. Jsou tam relativně častá podmořská zemětřesení a následné zhoubné vlny. 

Tvorstvo není ponecháno
samo sobě.

Odborníci pozorující dnes s pomocí sofistikované techniky oblohu, nám občas tlumočí varovná znamení. Zemskou dráhu může protnout v nevhodnou chvíli planetka, a už se to mělo v geologické minulosti země stát. Důsledky pro život byly tehdy a byly by i dnes katastrofální. Svět se jeví jako ponechaný sám sobě, ponechaný hře náhod bez ohledu na člověka. Vypadá to, jako by kosmické síly a mocnosti byly schopny kdykoli zničit veledíla civilizace
a kultury, a zahnat lidi znovu do jeskyní, pokud nějací přežijí. Tak jako zelenající se ratolesti připomínají nastupující jaro a blížící se léto, tak tyto tragické možnosti a proběhlé tragické události, například mohutná vlna politicky a nábožensky motivovaného násilí od začátku našeho století, ukazují na potřebu, aby přišel ten, který si v evangeliu říká Syn člověka. Je to reprezentant lidství, lidství jeho nebeské důstojnosti. Je to Člověk, v němž znovu naplno září Boží obraz, člověk Bohu podobný. Ježíše evangelium vyznává jako Mesiáše, Krista, a právě též jako Syna člověka. Vyznáváme, že Ježíš smrtí překonal smrt, že žije nejen jeho dílo, ale i on sám. A proto přichází do osobních, společenských a přírodních souvislostí našeho života.

Mohli bychom podlehnout pokušení, představovat si, že apokalyptické jevy na obloze a na zemi jsou mohutným zastrašovacím aparátem přicházejícího Vševládce. Pak by bylo namístě se včas přikrčit a ve strachu očekávat ortel. Ježíš uprostřed naznačených tragédií volá po něčem úplně jiném. Říká: Napřimte se a zvedněte hlavy. Ten, který přichází, jak čteme, s  mocí a  velikou slávou, nepřináší podrobení, nýbrž osvobození. Matoušův Ježíš, když vykresluje apokalyptický scénář, říká, proč můžeme takovým událostem čelit hrdě: vaše vykoupení se přiblížilo. Jsme tedy podobni někdejším otrokům, za něž někdo otrokáři zaplatil cenu ne proto, aby si je koupil pro sebe, ale aby je propustil na svobodu. To bylo tehdy vykoupení. I nám Ježíš pomáhá získat tvůrčí svobodu. Umožňuje nám svobodu vůči přírodním a sociálním vlivům.

Tvorstvo není ponecháno samo sobě. Je–li člověk vykoupen, nezůstávají bytosti přírody vydané kruté hře náhod nebo pouhé mechanické následnosti. Apoštol Pavel v listu Římanům jako by pozoruhodně komentoval tyto apokalyptické pasáže evangelií: Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. (Řím 8, 18–21)

Poslední pozvánka k CD s Biblí v ruce.

Komentáře

One thought on “Napřimte se a zvedněte hlavy

Co na to říkáte?