Modli se a pracuj

úvodník2Ve chvíli, kdy jsem se chystala psát úvodník, zasáhla mě zpráva o atentátech v Paříži. Víc jak sto mrtvých, útoky v kavárně, hudebním klubu, nákupním středisku. Smutek, modlitby a zapalování svíček. Zprávy, které se čtou velmi těžko. Co teď? Jak psát o práci?

Práce a modlitba jsou však právě dvě věci, které v  takových chvílích pomáhají nejvíc. Ráno jsem slyšela fotografa Eugena Kuklu z Paříže a za chvíli si prohlížela jeho fotky. Večer vzal pracovní nádobí a vyrazil do ulic, aby udělal citlivý obraz toho, co prožívají obyvatelé Paříže. Jistě tu noc vzniklo hodně fotografii. A jak lidé jsou různí, tak i vnímání tragédie je různé. Tu noc pracovali záchranáři, policisté, vojáci, politici, lékaři. Napnuli všechny své síly, aby udělali maximum pro své bližní. Na tom stojí křesťanská Evropa.

V čísle devět najdete rozhovor se Sváťou Karáskem, který viděl naději i ve vězení. V naší zemi se lidé báli už před atentáty, ale strach není motor, který vede dopředu, je to brzda. Práce je motor a důležité je ji vnímat jako účast na společném díle. Nacházíme se na začátku adventu, kdy si připomínáme narození Ježíše, v daleké zemi v chlévě, kde dostal nocleh a cizí lidé mu tam nosili dárky. S každou adventní svící rozsvěcujme světlo v nás a připomínejme si, že bez lásky jednoho k druhému, bez ohledu na to, odkud kdo přichází, by žádné Vánoce nebyly.

Komentáře

Co na to říkáte?