Biblické Vogue 5

Nešlo–li oblečení odlišit střihem, nabízí se pochopitelně odlišení pomocí barev. Jistě nás napadne klasický příběh o Josefovi, ale nebylo to jen Josef, kdo v biblických příbězích nosil pestře tkanou suknici. Právě tak nosila pruhované roucho Davidova dcera Támar (2 Sam 13,18), a to s poznámkou, že „takové řízy totiž oblékaly královské dcery panny“.

Celé to stálo a padalo s dostupnými barvami a těch nebylo mnoho. V Bibli máme zmínky o  barvě modré, šarlatové a  červenofilové s tím, že se samozřejmě dala měnit intenzita barvení. Stačilo látku opakovaně do barviva namáčet, čímž ovšem ale zase rostla cena. V Egyptě pak znali i princip mořidel (oxidy arzénu, želez či cínu), tedy látek, které zajistily, aby barva vůbec na látce držela. 

Živé tělo tohoto plže obsahuje malinkou žlázu s jedinou kapkou husté tekutiny smetanové barvy.

Barev ale bylo víc, různých odstínů pak šlo dosáhnout nejen opakováním barvení, ale i tím, že se buď barvila příze, nebo již hotový výrobek. Že se dá pomalovat hotové oblečení, to si dokážeme představit asi snadno. „Pestře tkaná suknice“ ale ukazuje spíše k druhé variantě – barvení příze. V takovém případě vznikaly již při tkaní nejrůznější barevné motivy tím, že se kombinovaly různé barvy příze v osnově a v útku. Jednoduché žluté barvivo se dalo získat z mandloňových listů a z rozemletých slupek granátových jablek. Kůra granátovníku barví na černo. V Izraeli roste i mořena barvířská (Rubia tinctorum), jejíž kořeny dodávají barvu červenou a indigovník pravý (Indigofera tinctoria) s kořenem barvícím na modro. Klasickým barvivem byla i šťáva z červených vinných hroznů.

Slovo „karmín“ má v základu arabské qirmiz/kermez označující parazitický hmyz coccus ilicis. Český název „puklice“ je trochu matoucí, samička vypadá spíš jako malá bobule. Centrem zájmu je v druhé půlce dubna, kdy bezkřídlá samička oblézá větvičky dubu kermesového a klade na ně vajíčka. Ta obsahují purpurově červené barvivo bohaté na kyselinu karmínovou. Tato vajíčka se suší a následně vaří ve vodě, čímž vzniká kýžené barvivo. S karmínovou barvou se setkáváme třeba při popisu chrámu setkávání či velekněžského oděvu.

Podél pobřeží Středozemního moře byli hledáni plži nachovci a zvláště ostranky. Jejich mušle s ostrými výběžky jsou oblíbeným suvenýrem z cest. Pro barvení ale nestačí tato mrtvá schránka. Živé tělo tohoto plže obsahuje malinkou žlázu s jedinou kapkou husté tekutiny smetanové barvy. Ta na světle a vzduchu buď zfiloví, nebo purpurově červená. Odstín se liší podle místa výskytu. Bylo možno buď celé mušle nadrtit v hmoždíři, nebo (u větších kousků) opatrně vyříznout jen žlázu s drahocennou tekutinou. V obou případech je ale zřejmé, že šlo o nákladný proces, ke kterému bylo potřeba neskutečné množství těchto plžů. Uvádí se, že na jeden plášť jich bylo třeba 10 tisíc. Proto se látky barvené purpurem staly odznakem mocných a bohatých.

Komentáře

Co na to říkáte?