Zůstat, nebo odejít?

V dějinách mnoha zemí někdy nastanou situace, kdy část obyvatelstva nejen nemá možnost podílet se  a rozhodování o další cestě své země, ale dokonce se odhodlá, že svou zemi opustí. Protože v ní nemůže pracovat, svobodně žít, protože dospělým i dětem hrozí nebezpečí a smrt. V současné době opouští svoje domovy víc lidí, než jsme kdy byli zvyklí. Pohyb lidí z jiných zemí a kultury k nám do Evropy vzbuzuje otázky. „S lidmi, kteří prchají před hrůzami války a kterým skutečně jde o život, jednejme jako s normálními lidmi, kteří se ocitli v nenormální situaci. Jsou mezi nimi lékaři, inženýři, prodavači i stavaři, mají rodiny a často již někoho blízkého během války ztratili. Nedívejme se na ně jako na vlnu, kterou je nutné zastavit. Dívejme se jednotlivě na jejich příběhy a snažme se všichni zastavit příčinu této vlny, nikoli vlnu jako takovou bez ohledu na důsledky pro lidi, kteří jsou v jejím centru. Každý z nás v nouzi ocení pomocnou ruku a nikdy nevíme, kdy ji budeme potřebovat my sami,“ říká Jan Dus. Květa Mašínová navštívila uprchlický tábor v Preševu na hranici Srbska a Makedonie: „70 % přicházejících jsou Syřani z válkou zkoušené země. Mladé rodiny s  malými dětmi, které v provizorních stanech odpočívají, než se vydají na další cestu. Srbové se chovají vstřícně, ohleduplně a všem pomáhají. Říkají, že přece sami nedávno utíkali před válečným konflktem v Jugoslávii. Dobře si pamatují, jak strastiplné cesty to byly.“ Vlastní zkušenost, zdá se, umožní lépe pochopit druhé.

www.spolu.diakonie.cz/uprchlici

Komentáře

Co na to říkáte?