Umělecký směr nazarénismus

Umění se na počátku 19. století neslo v duchu romantismu, který s sebou přinesl spoustu odnoží. Jednou z nich byl směr nazarénismus, který hledal inspiraci v pozdním středověkém křesťanském umění.

Směr byl založen ve Vídni roku 1809 šesti studenty. Postupem let se ale působení umělců přesunulo do Říma. Jméno „Nazarene“ si sami nevybrali, vzniklo jako posměšek vzniklý podle názvu raných židovských sekt. Okolo roku 1920 se skupina ofiiálně rozpadla, ale ještě dalších 20 let měla mnoho následovníků. Mezi nejznámější jména toho směru patří Johann Friedrich Overbeck, Franz Pforr a Peter von Cornelius.overbeck The Virgin, the Infant Jesus, Saint Elizabeth and Saint John the Baptist (1825)

Nazaréni byli toho názoru, že umění má mít čistě náboženské nebo morální cíle. Rozjímání nad obrazem je formou modlitby, protože Bůh se projevuje skrze umění. Měli za to, že jejich tvorba je božským posláním. Snažili se v umění ztělesňovat duchovní hodnoty, zakládat si na jednoduchosti a upřímnosti. Inspirací pro ně byla díla renesančních malířů Dürera, Rafaela a van Eycka. Vše nové a profánní odmítali jako povrchní. Snažili se obnovit středověké malířské dílny a prosadit fresky.

Jako náměty si vybírali náboženská témata a konkrétní příběhy z Bible – Marie s Ježíškem, Josef prchá od Putifarovy ženy, pochování Krista atd. Většina jejich obrazů jsou portréty nebo figurální kompozice zasazené do palestinské krajiny.

Jak již bylo řečeno, nazaréni si zakládali na duchovní složce obrazu. Proto se snažili oprostit od jakékoli smyslovosti. Figury byly hodně zahalené a neměly ve tváři výrazy. Jejich kůže byla nezdravé barvy. Anatomii postav sice měli správnou, ale snažili se od ní odpoutat pozornost. Vyhýbali se vykreslování detailů, jako jsou vrásky, záhyby na kůži atd. Naopak drapérie ochuzená nezůstala.

PELEGRI_CLAVEKompozice v obrazu většinou nebyla nijak překvapivá. Působí schematicky, neobsahuje žádné nadhledy či podhledy, osoby na obraze jsou skoro stejně velké. Do obrazů bylo vmalováváno spousta předmětů nebo postav, až na nás celé dílo může působit jaksi chaoticky. Typická vlastnost pro nazarénské umění je statičnost. Figury jsou malovány v pohybu, ale stejně z nich máme pocit, jako by v uvedené pozici setrvávaly věky. Pozadí děl bývá čistě dekorační. Nenajdeme v něm žádnou dramatičnost, ale ani symboliku.

I barevnost v obrazech bývala schematická. Jednotlivé barvy jsou od sebe tvrdě odděleny, neprolínají se a odstíny nejsou lámány. Pravidlo, že všechny základní barvy by měly být zastoupeny v každém odstínu, zde určitě neplatí. Kvůli tomu je velmi těžké vnímat obraz jako celek.

Umělecký směr byl určitě v  rozporu s tehdejším pojetím malby. Romantismus si oproti nazarénům zakládal
na smyslovosti, na tajemnu a příběhovosti. Jako náměty měl bouře, skály nebo dramatické momenty z historie. Dalším předním uměleckým směrem byl akademismus, který pracoval s detailem, věrným
vystižením reality  perfektní znalostí anatomie.

Podobným směrem jako nazarénismus byli prerafaelité (působení okolo poloviny 19. století), kteří se také inspirovali středověkým uměním. Jejich obrazy jsou ale mnohem více živé a pohádkové. Opravdové uznání se nazarénismu dostalo až ke konci 19. století v příchodu moderny, kde se hledaly nové principy pojetí umění.VonCornelius_TheThreeMarysAtTheGrave (1)

Komentáře

Co na to říkáte?