Tábor bez tábora

Už jste se někdy pokoušeli domluvit s kupou malých dětí, které vám nerozumí? Už jste někdy viděli dítě, které by hrálo pexeso samo se sebou a ještě se radovalo, když najde stejný obrázek? Víte, co to je čarapaka, kavun nebo maťukat? Večeřeli jste s koťátkem na klíně, slepicí na talíři a housátky pod nohama? Potkali jste skupinu puberťáků, kteří se nebáli toulavých psů, ale měli strach vkročit v noci na  hřbitov? Dovedete si představit stromy obalené toaleťákem nebo stádo dvou set krav, z nichž by každá trefila do svých vrat? Jestli ne, jste na tom stejně jako já předtím, než jsem se vypravila do Bohemky.

Bohemka je malá vesnice na jihu Ukrajiny, ve které žijí potomci českých pobělohorských exulantů. Po staletí si udržují znalost českého jazyka a také evangelickou víru. Právě tam jsem byla letos v létě vyslána spolu se svým kolegou Jonášem, abychom pro místní děti připravili takovou netradiční letní školu. Už samo spojení výuky češtiny, náboženství, výtvarných aktivit a sportovních her vypadá zajímavě. O dost zajímavěji se to však jeví, když na místě zjistíte, že jste dva na 25 divokých jedinců ve věku 1-16 let. O netradiční zážitky máte postaráno. Se staršími dětmi jsme se každý den snažili probrat některé z Ježíšových podobenství a zároveň procvičit něco ze záludností češtiny. I když starší děti trochu česky uměly, mezi sebou mluvily výhradně ukrajinsky, takže měl učitel co dělat, aby jim rozuměl. Překvapivě se to po pár dnech trochu změnilo a už i malé ukrajinské děti, které nám původně nerozuměly, zapáleně zpívaly Laudato sii. S malými jsme si opravdu užili. Vedle snahy naučit je každý den něco českých slov a vyrobit společný plakát musel člověk pořád hlídat, aby někdo nerozléval vodu, nelezl z okna a nerozšlapával blumy po kostele. Jejich nadšení pro nás ale bylo milou odměnou. Děti sice rády vyzkoušely cokoli, ale u ničeho moc dlouho nevydržely. To pro nás byla dobrá zkouška pohotovosti, abychom stále vymýšleli něco nového.

Ač by se mohlo zdát, že na zapadlé ukrajinské vesnici, kterou na kilometry daleko obklopují jen pole kukuřice a slunečnic, chcípnul pes, městský člověk jako já tam může prožít mnohá dobrodružství. Ta začínala už každodenní cestou přes vesnici, kde na vás mohli zaútočit divocí psi, zákeřné husy a krůty, nevyzpytatelné krávy a  nevypočitatelné děti (dobře, z toho asi nikdo kromě mně strach nemá). Dobrodružství pokračovalo v jednotlivých domácnostech, kam jsme chodili na jídlo. Kromě poznávání jiného způsobu života a zajímavých lidí zde docházelo i k dobrodružnému setkání s místní kuchyní. Všechno bylo velmi dobré (domácí nudle, knedlíky „kluzky“, řepné a fazolové saláty), ale také velmi mastné, takže jsem každý den žila v napětí, co těm dobrotám řekne můj žlučník. Zvláště sušeným rybám, klobáskám a drůbežím pečínkám. Rozhodně nic pro vegetariány! Napínavé bylo také, zda nás hostitelé pustí od stolu po méně než třech panácích. Kořalka je tady ale „lékarstvo“, takže každý si musí dát aspoň „čučut“. Dobrodružství pak vrcholilo pohybem po noční vesnici (na cestu vám tam svítí pouze měsíc), návštěvou ukrajinské diskotéky (trochu jako ve  filmu Kouř), jízdou místními autobusy a  také bohoslužbami, které jsme si tam jakožto bohoslovečtí začátečníci mohli poprvé vyzkoušet vést.reportáž irča2

Na začátku pobytu si děti ozdobily květináčky, do kterých si zasadily několik semínek ječmene. Probírali jsme totiž podobenství o hořčičném zrnu. Na konci už se všem dětem květináče zazelenaly. Doufám, že alespoň něco z toho, co jsme tam zaseli, se v dětech zazelená. A  i  kdyby ne, určitě mělo smysl postarat se dětem o náplň letních dní, kdy si mohly něco nového vyzkoušet. I nám se děti postaraly o nevšední zážitky. Když pominu, že nás chodily v noci strašit, ani o vtipné momenty nebyla nouze. Jednou jsme například hráli hru na hádání slov. Já jsem si myslela „letadlo“ a řekla jsem, že je to dopravní prostředek, který jezdí po nebi. Jeden chlapeček odpověděl: „Mrak!“ Upřesnila jsem, že to vozí lidi. A on vykřikl: „Tramvaj!“

Takže pokud byste si chtěli otestovat svoje pedagogické schopnosti, načerpat zkušenosti ze specifikého jazykového prostředí, ochutnat kluzky nebo prostě poznat „something completely diffrent“, můžete být příští léto učitelem na Ukrajině i vy.

P. S.: A jestli vás to zajímá, tak čarapaka je želva, kavun je meloun a maťukat je mluvit neslušně;-)

Komentáře

Co na to říkáte?