Obnova důvěry a důstojnosti

Na válečné hrůzy evropského i japonského fašismu odpovědělo OSN vyhlášením Všeobecné deklarace lidských práv (1948); po ruské okupaci Československa povzbudila evangelická církev naše občany prohlášením „Synod svému národu“ (1969); za evropskou balkánskou válku a náboženské konflikty se zástupně kál Parlament světových náboženství (Chicago 1993); jako odpověď na bombové útoky v Madridu (2004) vznikl španělský integrační program a nyní se osvědčuje i v dánském Aarhusu (2014). Útok na pařížskou redakci a židovskou prodejnu (2015) vyvolal nejen bezpečnostní opatření, ale též aktivizoval tisíce rozmanitých společenství k podpoře svobody a důstojnosti
všech mírově smýšlejících.

Za zdmi kriminálů byli fyzicky i duševně týráni obyčejní vězňové i vězňové svědomí.

Proto i my toužíme obnovit důvěru v základní lidské hodnoty. V rodině k nim nelze přinutit přísnými tělesnými tresty. Ve  společnosti nelze prosadit důstojnost přísnějšími zákony. Bezpečnost lze jen do jisté míry podpořit sofistikovanějšími bezpečnostními systémy, nicméně bez celospolečenské morální odpovědnosti a občanské svobody není co hájit a hlídat.

Evropa se nemůže chlubit, že již přes šedesát let respektuje důstojnost svých občanů. Evropské koloniální aktivity v Africe i Asii a válka na Balkáně ji usvědčují ze lži. Filosof Jan Patočka, mluvčí Charty 77, označil dlouhý východoevropský mír za prohnilý. Za zdmi kriminálů byli fyzicky i duševně týráni obyčejní vězňové i vězňové svědomí. Kniha Kateřiny Tučkové „Žítkovské bohyně“ dosvědčuje, že komunisté zneužívali psychiatrii k likvidaci nábožensky nepohodlných. Vězni a  vojáci základní vojenské služby neznali odpočinek, nesměli světit neděli  za četbu bible bručeli v base.

Dnes křesťané v souladu s deklaracemi tvrdí, že i vězeň zůstává důstojnou osobou. Ani zločinec nesmí být svévolně týrán a ponižován, a to ani na Ruzyni, ani na Gauntánamu. Přesvědčení o důstojnosti každého jedince převzalo světové soudnictví z biblické a anglosaské právní kultury. Proto nás Ježíš vyzývá, abychom byli spravedliví a dopřáli právo na život a důstojnost zejména vězňům, mediálně ostouzeným, diskriminovaným, šikanovaným a hladovějícím (Matoušovo evangelium, 25. kapitola).

Nelze zrušit spravedlnost a trest. Je však nutné minimalizovat násilí a krutost v rodině, ve  škole, v  internátech, na  stadionech, ve vězeních, uprchlických táborech. Každá generace si musí novou právně-sametovou revolucí otevřít prostor pro morální hodnoty, o nichž hovoří státní ústavy, deklarace práv i evangelium. Pak začneme tušit, co obnáší důstojnost uprchlíka, dítěte, ženy, muže, ateisty i příslušníka jiného náboženství.

Komentáře

Co na to říkáte?