Menšiny potřebují, aby se jich lidé zastávali

rozhovor, mikulášS farářem pro menšiny Mikulášem Vymětalem o víře, židovství a jeho práci.

Nyní jsi evangelický farář, jak jsi k víře přišel?
Když mi bylo necelých čtrnáct, tak mi zemřela babička. A s mým otcem jsme zašli do kostela, kde ona byla zapsaná, ale nikdy jsem nezažil, že by tam byla šla. Bylo to v evangelickém sboru v Nuslích, kde byla sborová sestra Eva Buchtová. Když jsme si šli po bohoslužbách koupit evangelický kalendář, tak se mě zeptala, jestli mám čas v pondělí a já jsem řekl, že nemám. Přišla další otázka na úterý, tak jsem taky řekl, že nemám a pak se zeptala ještě na středu a já jsem řekl, že taky nemám, ale že mám zájem. Přemýšlel jsem o tom, a protože mám židovské příbuzné, tak jsem četl už předtím knihy, které se týkaly Starého zákona. Nechal jsem se tedy oslovit, začal chodit na mládež, a protože není jednoduché proniknout mezi evangelickou mládež, tak jsem se pak přihlásil i na teologii.

 

Chodil jsi tedy na mládež do Nuslí?
Ne na jednu. Zásadně jsem byl doma v Nuslích a v Braníku. Nusle byly v pátek, Braník v úterý, v pondělí to bylo u Klimenta, tam byly hezký holky, ve středu na Smíchově, tam jsem měl dobrý kamarády a ve čtvrtek jsem myslím na mládež nechodil.

Jsi prvním farářem pro menšiny. Potřebuje církev faráře pro menšiny?
V českém prostředí potřebují lidé z menšiny, aby se jich lidé zastávali a zjistil jsem, že být farářem je k tomu dobrý nástroj, jelikož mi lidé důvěřují. Soustředím se na lidi, kteří prožívají ve svém životě nějakou diskriminaci, když jim druzí dávají najevo pohrdání nebo se je snaží tlačit ze společnosti na okraj. Jsou to Romové, muslimové a lidi odlišné sexuální orientace.

Obracejí se na tebe ve tvé funkci ostatní faráři?
Já si myslím, že je to spíš naopak, že já se obracím na ostatní faráře. Například, když se někde konají pochody a shromáždění na náměstí, jelikož už mám určité know how, které jsem  získal od aktivistů, tak mám dobrou zkušenost ve spolupráci s nimi a to nejen s evangelickými. Vzpomenu tvé aktivity v Předlicích, pořádání pokojných demonstrací, když městy táhnou neonacistické pochody.

Máš nějaký blízký vztah k Romům?
Teď v Berouně, kde farářuji, se s nimi pravidelně scházím a přátelíme se. Co vyprávějí, je právě obrovské pohrdání a projevy nedůvěry, které zažívají opravdu denně. Vychází to možná už ze zkušenosti mých židovských příbuzných, kteří to prožívali za války. Možná je to i zkušenost z těch mládeží, kde se občas vyskytovaly romské děti a mládežníci a viděl jsem, jak mají jen kvůli barvě pleti své možnosti značně zúžené.

Kdy jsi vlastně poprvé vystoupil na obranu nějaké menšiny?
Asi první veřejné vystoupení bylo, když jsem byl farářem v Dolních Počernicích a měl jsem tehdy delší vousy. Bylo to v roce 2001 po útocích na světové obchodní centrum. Opilý pán ze Slovenska se v autobuse zvedl a začal volat Slovensko Čechy a Afghánistán a začal mi nejdřív pěstí kroužit kolem hlavy, pak mi vytáhl z tašky šíp a ten zlomil. Následovalo kopání nejprve do země přede mnou, pak do batohu i do mě a pořád mluvil o Afghánistánu a já jenříkal, že jsem Čech, ale celkem nic jsem nedělal a pak ho spolucestující, kteří už to nevydrželi, z toho autobusu vyhodili. Nějaká paní mi pak říkala, že se divila, že se mě nikdo nezastal a já jí vysvětloval, že je to pochopitelný, že
těch mých židovských předků se tehdy taky nikdo nezastal. Hned týden nato jsem pak jel do islámského centra, které bylo na území sboru, a nabídl jsem jim tam svou pomoc. Zahájil jsem tím své přátelství s muslimy a bylo to vlastně mnohem dřív než s Romy. 

Soustředím se na lidi, kteří prožívají ve svém životě nějakou diskriminaci, když jim druzí dávají najevo pohrdání nebo se je snaží tlačit ze společnosti na okraj.

Vyučuješ Starý zákon, studoval jsi v Izraeli. Čím je pro tebe židovství a jak vnímáš stát Izrael?
K židovství mám hluboký vztah, je pravda, že mám židovské příbuzné, s nimiž mám hezký vztah. V Izraeli jsem byl několikrát na delší dobu. Poprvé v rámci programu pro židovské přistěhovalce za židovské stipendium, podruhé za křesťanské stipendium. Když přemýšlím nad biblickými texty, tak se ptám, jak to řeší rabínská literatura. Například v dnešním kázání jsem měl pasáž o tom, že kdo miluje svůj život, tak ho ztratí a kdo ho nenávidí, tak ho získá.

Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si vzpomněl na příběhy ze Starého zákona, kde se mluví o tom, že když má muž dvě ženy, tak jednu miluje a druhou nenávidí. A stejně je to se syny od těch žen a rabíni nad tím přemýšleli a říkali, že to není možné, aby člověk jedno dítě miloval a druhé nenáviděl. Většinou ty děti milujeme, i když jsou od dvou žen, to je zkušenost současná. Tak přišli s tím, že to slovo nenávidět musí znamenat ještě něco jiného, tedy milovat méně. Jedny děti se upřednostňují před druhými. Vztáhl jsem to na tu pasáž tak, že člověk musí svůj život milovat méně než Pána Boha, ale ne, že by ho nenáviděl. To byl příklad toho, kdy jsem u křesťanských autorů nenacházel odpověď a šel jsem do rabínské literatury, což není obvyklé.

Nekoketoval jsi někdy s židovstvím, nechtěl jsi přejít na židovskou víru?
Nevím, jestli se dá použít koketování, protože to je vlastně jen hra, ale byla taková doba, kdy jsem o tom přemýšlel docela vážně. Tehdy to bylo propojené tak, že kdybych byl vlastněžidem, měl bych hodně společného s přáteli  v kibucu, kteří ve většině konvertovali, a zároveň s těmi, kteří vždycky byli židy. Tehdy jsem se rozhodl zůstat nadále křesťanem, ale spíš z takových praktických důvodů. V Izraeli bych za prvé musel používat hebrejštinu, která není mojí mateřštinou a nemohl bych tak využít všechny své možnosti, a za druhé by to znamenalo jít také na vojnu v Izraeli a já bych se nechtěl podílet na některých represích, což vojáci musí. Nebylo to tedy o vztahu ke Kristu, který mám, protože i v rámci židovství může mít člověk vztah k Ježíšovi. Nedávno jsi také uspořádal setkání na protest proti protiislámské demonstraci v Praze. Dokonce jsi byl předveden  na policii.

Jak to zpětně vnímáš?
Na jednu stranu trochu pobaveně. Mně tam na  policii nikdo nic neudělal, byli ke  mně slušní. Prospělo to v tom smyslu, že jsem cítil najednou obrovskou vlnu podpory, volal mi synodní senior. Pomohlo to, že Romové se staví na stranu islamistů, i když se je snaží získat ta protiislámská strana. Jeden takový zaplacený nešťastník na té demonstraci napadal romskou aktivistku. Ve skutečnosti jsou přitom ti protiislamisté zároveň i rasisti.

Jde o personální propojení meziantislamisty a neonacisty?
Většinou jsou to lidé, kteří vítají, když mohou veřejně projevovat nenávist. Včera na té demonstraci v Českých Budějovicích byl pan Pytel, který vedl všechny ty protiromské pochody. Byli tam neonacisti, kteří, když se jich zeptali, co si myslí o islámu, řekli, zabijeme je všechny židy. Vedou se tam řeči proti Evropské unii, proti obyvatelům jiných států. Ta nálepka je nyní antiislamismus, ale je to shromáždění, které spojuje nenávist vůči různým skupinám.

Vnímáš i postupné vzedmutí zase protižidovských nálad, o kterých se mluví ve světě i u nás?
Vnímám velkou kritiku vůči státu Izrael u některých mladých. Na druhou stranu židé se účastní demonstrací na podporu Romů, což o něčem vypovídá. V souvislosti s radikalizací islámu v Evropě pak vnímám nenávistné pohledy z obou stran a to i od křesťanů. Jsou to lidé, kteří štvou proti míru a ti jsou všude.

Máš nějakou vizi, co bys chtěl dělat jako farář pro menšiny?
Ještě jsme se nedostali k dalším segmentům té práce, třeba k tomu, že se v Praze vaří večeře pro bezdomovce, nebo se také jako farář pro menšiny podílím na potravinových bankách. Mám vizi, která vychází z toho, že když padal komunismus, tak církev dokázala vybudovat diakonii, která má nyní větší rozpočet než církev sama, ale znamená to vlastně delegování odpovědnosti a že by církev měla část těch věcí vzít zase na sebe, protože ten problém
vylučování je veliký.

Ta skupina Romů, která se tu dnes sešla ve vedlejší místnosti k bohoslužbě, sem přišla za tebou?
Ne, ale když jsem se rozhodoval, že půjdu na sbor do Berouna, tak to, že při našem sboru bude fungovat skupina samostatných křesťanů, kteří se věnují Romům, byl i impuls k tomu tu kandidaturu přijmout.

Propojují se ty dvě skupiny?
Ano, třeba na Velký pátek budeme mít společné bohoslužby.

Komentáře

Co na to říkáte?