Krátká životní zpověď jednoho horolezce

Krátká životní zpověď jednoho horolezce (o úskalí vzdělávání a výchovy)
Osnova:
a) instruktor, b) mentor, c) kouč, d)…???
Stať:
Objevil se přede mnou, svalnatý a hbitý, vnutil mi lano, opasek a jakési spony, zavěsil se zkušeně na skalní stěnu, otočil se, usmál a pak už ústa nezavřel: „Teď ty, takhle, takhle neee, počkej, do té druhé, a teď zaber nohama, přitiskni se ke stěně, doprava, dobře, neee, špatně, znova, já z tebe nebudu…“ Objevil se vedle mne, jak jsem visel na skal ní stěně, a kolébal se na laně unaveně sem tam, mrkl na mě a říkal: „Jo, pamatuju si, nejhorší je tenhle úsek, tady je skála mokrá a zarostlá, tady si odpočineme,“ a podal mi kus chleba. Ozval se za mnou, řekl klidně přesvědčivě: „Tak jo!“ a už se jen ptal: „Kam vlastně chceš? Na támhleten vrchol? Který přesně? tenhle?
Proč si myslíš, že to je to ten správný? Kterou cestou půjdeš? Co si od toho slibuješ…?“
Závěr:
A já šplhám a šplhám a úpěnlivě čekám, jestli se ozve ještě někdo a řekne mi, proč tam vlast ně lezu…

Komentáře

Co na to říkáte?