Inspekce

Mám dvě zaměstnání. Jedno mě baví, o druhém jsem si myslel, že je spíš srdeční. V  tom jednom zaměstnání (ZUŠ) jsme tuhle měli hloubkovou kontrolu. Všichni hrozně nervózní. Ale pak – když inspekce přijela – za mnou přišel nadřízený s širokým úsměvem: „Jestlipak víš, kdo je v inspekční kontrole?“ A vyslovil jméno muzikanta, který za minulého režimu byl členem alternativní, režimu vzdorující kontroverzní kapely. „Pošlu ho za tebou.“ (Asi proto, že učím trochu neortodoxně neortodoxní nástroj.) V tom druhém zaměstnání taky měli hodnotit mou práci. Nadřízený se (zdálo se mi, že) s pobouřením, kterému jsem vůbec nerozuměl, ptal: „To od vás na sboru nikdy nechtěli výkaz práce?“ „Nechtěli,“ říkal jsem. A pak jsem trochu koktal: „Měli jsme důvěru. Viděli, co dělám, mohli kdykoli přijít.“ A něco dál v tomhle smyslu. Ale vykolejilo mě to. Takže teď přemýšlím, jestli bych si neměl pro případ, že se mě budou na Konci ptát, jak jsem nakládal se svým životem, začít vést nějaký „životní výkaz“. Docela mi trne… Je život pro mě doopravdy srdeční záležitost, nebo mě jen baví?

Komentáře

Co na to říkáte?