Charlie a pařížské otázky

Po atentátu na redakci časopisu Charlie Hebdo se spustila celá řada výrazných reakcí. V první vlně šlo pochopitelně o solidaritu s rodina mi mrtvých. Časopis se stal ikonou, satirický humor chápaný jako projev svobody tisku kritičnosti a snad i určitého postmoderního sekulárního odstupu od náboženství v jeho původních zkostnatělejších formách byl vyzdvižen jako jedna z výrazných kulturních dědictví západu. Smích a nadhled jako zásadní hodnota.

Spolu se solidaritou a obhajobou redakce samozřejmě přišly i odsudky namířené proti domnělým „viníkům“. Které bylo možné charakterizovat jako extremisty, terroristy či pouze jako „muslimy“. Důležitou postavou honby na viníky se stal policista muslim Ahmed, který byl při terroristickém útoku také zabit, ve chvíli kdy se snažil útočníky zastavit. Hashtag jesuisahmed se stal podobně populárním jako jesuischarlie. Zástupci Ligy arabských států sdružující více než dvě desítky arabských islámských zemí důrazně odsoudili čin jako teroristický útok. Vedení prominentní muslimské univerzity Al-Azhar se sídlem v Káhiře, která patří k významným autoritám sunnitského islámu, v prohlášení uvedlo, že „islám odsuzuje veškeré násilí“, a vyjádřilo lítost nad útokem, který označilo za „kriminální“ čin.“ Podobně jako v jiných Evropských městech i v Praze muslimové proti útoku demonstrovali (přesto, že jich je na našem území opravdu poskrovnu). Již dřívější kampaň muslimů distancujících se od Islámského státu (užívajích heslo: Not in my name – Ne v mém jménu) se znovu rozproudila.

Vlny nenávisti a strachu z muslimské minority se umně chopili organizace a jednotlivci již dříve známi rasistickými a fašizujícími a výzvami k šikaně muslimů, jimi uspořádaná demonstrace byla navštívená spíše poskrovnu.

Viníci se začali hledat však i  na  straně poškozených – Tomáš Halík se vymezil vůči humoru Charlie Hebdo – ba ho přirovnal ke karikaturám Židů. Ke zdánlivě podobnému tónu se přidal také papež František, který odsoudil zesměšňování víry druhého a vtipně poznamenal, že by také „vrazil jednu pěstí tomu, kdo by urazil jeho matku.“

Dnes je víc než kdy dříve důležité uvědomit si hodnoty naší kultury – hodnoty s křesťanskými základy. Schopnost vidět druhého především jako člověka a teprve potom až jako cokoli jiného. Vidět hodnotu lidského života, hledat cestu komunikace, svobody a  sdílení. Nevyděsit se jen a nezaujmout obranou pózu. Je vždy těžším být tolerantní, je vždy zranitelnější hledat mírové řešení. Vyšlo nové číslo časopisu Charlie Hebdo s Mohamedem a nápisem Vše odpuštěno. Prosme o skutečné odpuštění, prosme o mír a o to abychom my – lidé zůstali na straně těch, kdo respektují, těch kdo milují, těch jejich konečné zacílení je to vítězné a silnější.

Komentáře

Co na to říkáte?