Boží domino

1 Petrův 2,23 – 25

Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě.On na svém těle vzal naše hříchy’ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho rány vás zdravily.’ Vždyť jste `bloudili jako ovce’, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.

Jaký je smysl a dosah příběhu Ježíše Krista, jeho smrti a co znamená „vzkříšení“? Třeba se to může vyjádřit i takhle:

O lidském životě hodně řeknou hry. Asi vznikají jako odraz našeho života. Mohli bychom mluvit o dominu? Znáte: Jedna hrací kostka, dva obrázky (většinou různé). Ty vyneseš kostku na hrací stůl. Já najdu kostku, která má jeden z obrázků stejný jako tvoje a přiložím ji k Tvé tak, že stejné obrázky jsou u sebe. Pak zase Ty hledáš kostku s obrázkem k té mé… a vzniká řetězec… Domino je obraz pro komunikaci, pro spolubytí. Někdo vynáší, dá něco najevo, to je jako začátek hovoru, komunikace.

Já zapátrám a přidám něco, co by se k tomu mohlo hodit, kostku s podobným obrázkem. Ale přitom se objeví ještě něco jiného (když kostka má dva obrázky). Pak ten druhý hledá stejný (podobný) obrázek, a přitom se ukáže jiný obrázek z jeho života. A zase hledám já… Je to vzrušující. Najde ten druhý obrázek podobný tomu mému? (Bude mi rozumět?). A najdu já… (budu rozumět)? Tím pádem bych  byl přijat. A mohl bych přijmout. A to je moc krásná zkušenost, dostavuje se pocit smyslu, zvláštní ceny a souvislosti.

Domino končí, když jsem se zbavil všech kostek. V životě je to složitější. Komunikace nekončí, když už nemám nic… (Já toho mám… i Ty…). Končí se ale, když nenajdu „kostku“, kterou bych mohl nebo chtěl přiložit. Když tomu, co jsi vyložil, prostě nerozumím… Nebo nechci rozumět, protože mě to děsí. Nebo s tím ne chci mít nic společného. Nebo se polekám toho, jaký obrázek (ten druhý) by se objevil na mé kostce, a nemám odvahu svou kostku nabídnout. Takže konec. S různými lidmi máme různě dlouhé řetězce komunikace, sdílení. S někým dlouhý a členitý.
S někým jen pár kostek, slov…

To hlavní: Je to jen nápad – pokus říci něco hodně podstatného o životě: zdá se, že život se dá pochopit také dost přesně takhle: Bůh s námi hraje domino. Jen čtyři věci k tomu:

a) S druhými (říkali jsme) máme různě dlouhé řetězce. S Bohem – ale… Víte, že všechno můžete chápat jako sdílení se s Bohem a Boha s vámi. To si musíte domyslet, spíš „prožít“ sami, to je na dlouho. Počítejte přitom se závratí, hrůzou i štěstím!

b) A co ty temné obrázky z mého života, které jinak ukončují komunikaci…? Zvláštní na té hře s Bohem je, že Bůh i na naše temné obrázky, které bychom nikdy nechtěli vynést, protože se za ně stydíme, má kostky, obrázky!!!

c) A to vůbec není všechno. To hlavní je, že on nás jimi z našich „temných obrázků vyvádí“. Opravdu! Bůh s námi totiž hraje domino už pár tisíc let (už dva tisíce), novou sadou kostek, kostkami s motivy ze života a smrti Ježíše Krista. Jeho Příběhem jsme vyváděni i z těch nejtemnějších a nejbezvýchodnějších míst našeho života. (To je smysl vzkříšení!) Takže ta hra, komunikace se nezastavuje. Nemusím mít strach ani ze svých nejtemnějších obrázků. Ani z Tvých. Nezůstane u nich.

d) Jde pak ještě o mnohem víc: nejde jen o to, že „hra pokračuje“. Jde o to, kam ten řetězec vede, míří. Jde o to, že nás Bůh nakonec vede příběhem Ježíše Krista k sobě. I z kliček, zákrut, v kterých jsme uvízli. To je smysl vzkříšení Ježíše Krista. Jeho příběh vyvádí ze všech cest, které se zdály končit u propastí, v temných roklích, v slepých uličkách, na poušti a v kruzích. A míří a vede k Bohu, Dobrému Konci, potvrzení vnitřní souvislosti a smyslu všeho, co bylo
a je a bude.

Komentáře

Co na to říkáte?