Biblické Vogue 3

Vedle kuttonetu známe i další druhy spodního prádla. Pokud někdo ani pod kuttonetem nechtěl chodit „naostro“, pak nosil bederní roušku. Pro kněze byly tyto spodky (mik–na– sajim) dokonce povinné (Ex 28, 42–43), aby se během bohoslužby neodhalilo něco, co by věřící neměli vidět… Ale můžeme za tím vidět i náboženské hledisko. Pohanské bohoslužby často obsahovaly sexuální motivy, izraelské nikdy. Nahý pohanský kněz či kněžka je něco normálního, v  Izraeli něco nepřípustného. Taková věc se připouští jen u „jurodivých“ prorockých stavů (1Sam 19,24; Iz 20, 2–3), ale v bohoslužbě nikdy.

Kuttonetu velmi podobný byl sádín. Opět jakási dlouhá „noční košile“, tentokrát s rukávy. Mohl být odspodu rozstřižený na boku, aby se dal ovinout okolo těla a tak nepřekážel práci. Podobně jako kuttonet, tak i sádín bylo běžné oblečení dělníků, zemědělců či rybářů, tedy jediný oděv těch nejchudších, nebo spodní prádlo těch, kdo si mohli dovolit i svrchní plášť – meíl. 

Nahý pohanský kněz či kněžka je něco normálního, v Izraeli něco nepřípustného.  

Meíl, tedy svrchní tunika bez rukávů, delší než to, co měl člověk pod ní (kuttonet, sádín), ale střih byl úplně stejný – kus látky s dírou uprostřed, kterou se prostrčila hlava. Jen byla zdobenější, tlustší, teplejší… Dodnes tak chodí arabové – spodní lehký oděv a těžší svrchní. Případně jeden ještě tlustší do zásoby třeba na noc. Teploty se střídají rychle a právě tak rychle se dá to teplé sundat, nebo se naopak přiobléci. Když Pán Ježíš mít tyto dvě suknice svým učedníkům zakazuje (Mt 10,10; Lk 9,3), jednou z těchto suknic byl právě meíl. Učedníci se nemají co bát zimy, on už se o ně Pán Bůh postará.

Pokud by nešlo o dva meíly, pak tím druhým mohl být simlá – svrchní oděv či přehoz. Čtyřrohý pléd, nejčastěji vlněný, aby hřál. Zároveň totiž sloužil jako deka (Ex 22,26), ale třeba také jako zavazadlo (2Král 4,39). O tomto oděvu mluví Pán Ježíš v Lk 6,29: „…bude–li ti brát plášť, nech mu i košili!“

Nosil se přehozený přes levé rameno, zezadu si ho provlékl pod pravou rukou a přehodil opět přes levé rameno. Pravá ruka tak byla zcela volná a na levém rameni držel buď vlastní vahou, nebo se na rameni sepnul sponou. Šlo o univerzální svrchní oděv pro muže i  ženy, výzvy, že ženy se nemají oblékat do mužských šatů a naopak (Dt 22,5) mluví spíše o zdobení, výšivkách a barvení, než o střihu. Zvláštním nařízením pro Izraelce bylo zdobení tohoto plédu střapci v  rozích (Dt 22,12). Tímto zdobením se Izraelci odlišovali od pohanů a zdá se, že se to pro některé stalo nadmíru důležitým odlišovacím znakem. Pán Ježíš kritizuje zákoníky a farizeje, kteří svoji odlišnost od pohanů dávali najevo právě okatě prodlouženými třásněmi (Mt 23,5).

O ozdobách a doplňcích ale zase příště.

Komentáře

Co na to říkáte?