Umělecká rodina Mánesů

 

Pod jménem Mánes si leckteří představí romantického malíře, který přenášel na plátno českou krajinu. Ne každý ovšem ví, že umělců s tímto příjmením bylo celkem pět a všichni byli příbuzní – Václav Mánes s bratrem Antonínem a jeho dětmi Josefem, Quidem a Amélií. Pojďme se postupně podívat na tvorbu každého z nich.

Antonín Mánes - Krajina se zříceninou

Antonín Mánes – Krajina se zříceninou

Václav (1784–1843) a Antonín (1793–1858) se narodili do rodiny mlynáře. Oba bratři vystudovali akademii výtvarných umění v Praze. Václav pobýval nějakou dobu v Itálii a stýkal se s nazarény (umělci, kteří se inspirovali pozdní gotikou a malovali biblické výjevy, scéna byla hodně strnulá). Tito umělci ho velice ovlivnili. Maloval především portréty či duchovní náměty. Ačkoli jsou jeho díla velice propracovaná, působí hodně staticky a vyobrazené osoby nějak postrádají život. Václavovi se nikdy nepodařilo vyvléknout se z akademismu. To ukazují např. obrazy Podobizna pana popeláře nebo Muž s chlapcem. Antonín Mánes se vydal jinou cestou. Byl ovlivněn svým učitelem Karlem Postlem, klasicistním krajinářem. Sám se ale vydal cestou nového uměleckého směru – romantismu. Jeho krajiny jsou jemné, odlehčené. Krajiny působí lyricky. Mezi jeho díly najdeme jak klidné pohledy na  krajinu, tak dramatické scény před bouří. Antonín úspěšně mapoval českou krajinu, jeho oblíbeným námětem byly hrady. Díky svému talentu se stal velice populárním a považuje se za jednoho ze zakladatelů české krajinomalby. Namaloval např. Pohled na Pražský hrad z východní strany nebo Krajinu se zříceninou chrámu.

Josef Mánes Švadlenka

Josef Mánes Švadlenka

Druhým slavným Mánesem byl Antonínův syn Josef (1820–1871). Po studiu na akademii cestoval po okolí České republiky a poté se usadil v Praze, kde se zamiloval do své služebné, která posléze otěhotněla. Rodina ale nemohla tento svazek trpět a proto Josef odjel pryč na Moravu, kde se začal intenzivně věnovat malbě. Josef nejraději maloval portréty. Zaměřoval se na selský lid, kroje a společenské situace. Takovým velice pěkným obrazem je např. Švadlenka. Ilustroval také slovenské pověsti Boženy Němcové a dokonce i dvanáct medailonů na Pražském orloji, na kterých jsou zobrazeni venkovští lidé při práci. Jeho díla jsou perfektní jak po barevné, tak i po technické stránce. Je pokládán za největšího mistra české malby a krajinářství. Jeho pomník stojí v Praze před Rudolfiem na Dvořákově
nábřeží.

Quido (1828–1880) byl Josefův o něco méně slavný bratr. Podobně jako Josef maloval vesnické náměty. Skvěle dokázal vystihnout děti. Technicky ale jeho díla někdy trochu zaostávají, především co se týče vnímání prostoru. Dohání je ale smysl pro detail a originální náměty. Při pozorování Quidových děl sice nebudeme ohromeni dynamikou a lyričností, pozastavíme se ovšem nad vyplněním scény předměty, kdy každá část obrazu může hrát svůj vlastní příběh. Takovým dílem je např. Zlatník nebo Děti u zámeckého schodiště.

Nejstarší ze sourozenců, Amélie (1817–1883), se věnovala krajinomalbě. Bylo to poměrně ojedinělé, v 19. století nebylo zvykem, aby ženy malovaly. Její otec ji vedl k malbě přírody, protože se jako žena nemohla učit figuru na aktech, ačkoliv ona sama se figurálním námětům věnovat chtěla. Její krajinky si zakládají spíše na jemné atmosféře, než na technických detailech. Založila dokonce malířské kurzy pro ženy, což byla na svou dobu veliká rarita. Později se rozhodla víceméně odložit štětec a věnovat se spíše starosti o domácnost a v pozdější době i o Josefa, který byl před smrtí dlouhodobě nemocný. Za její nejpovedenější dílo se považuje Pohled na hrubou skálu. Za zmínku stojí ale i další varianta obrazu s názvem Hrubá skála nebo jiné dílo Zámek Vrbičany.

Amélie Mánesová- Hrubá skála

Amélie Mánesová- Hrubá skála

Je poměrně ojedinělé, že v jedné rodině nalezneme tolik známých malířů, a to malířů, kteří jsou srovnatelní, co se týče kvality. Nicméně Mánesovi stojí za povšimnutí nejen proto. Pamatuji si, že když jsem jako dítě navštívila soubornou výstavu děl jejich rodiny, naprosto mě předvedená plátna uchvátila. Snad to bylo detailností, atmosférou, nebo schopností, s jakou autor diváka umí do obrazu vtáhnout, kdo ví. Zanechaly ve mně ale silný otisk a to je jednoznačně známka kvalitní výtvarné a umělecké práce. Ostatně, na obrazy Mánesovy rodiny se můžete v Národní galerii podívat i vy.

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.