Svobodné koulování

Ve  středu 21.  ledna jsem se vydal na  výlet do koncentračního tábora Flossenbürg, který se nachází v německém pohraničí. Byl zde oběšen za odboj evangelický teolog Dietrich Bonhoeffer. Ještě jsem nikdy nebyl  na žádném podobném místě, a tak jsem ani nevěděl, co očekávat. Napadl sníh a zasypal celý bývalý areál. Několik hlavních budov zůstalo, zbytek byl zbořen. Stálo krematorium, přijímací místnost a několik strážních věží. Mezi nimi se tiše vyjímal kostel a židovských památník. Byl jsem zde spolu s kamarádem farářem, který si všechny texty rád četl a mě nebavilo čekat. Šel jsem ven a tam uviděl školní výlet německých puberťáků. Nějak moc nevěnovali pozornost
tomuto pietnímu místu. To, co se zde odehrálo, je pro ně dávná minulost. Místo toho řešili svoje telefony, oblečení a několik se jich začalo i koulovat.

Řešili svoje telefony, oblečení a několik se jich začalo i koulovat. 

Nejdřív jsem se nad tím pohoršil, ale když jsem se na ně podíval znovu, uviděl jsem něco jiného. Na tamto místě se kouluje modrooký blonďák, snědý Ind a pravděpodobně Turek. Uvědomil jsem si, že jsem moc rád, že byl nacismus poražen a že současná Evropa hledá jiné hodnoty, než je rasa, původ či barva kůže. Na tomto místě, kde umírali v nelidských podmínkách tzv. nižší rasy, homosexuálové a nepřátelé nacismu, se dnes může svobodně procházet člověk, který chce vzdát hold obětem, které nám připomínají, že nenávist může propuknout kdykoliv, kdekoliv a proti komukoliv.

Komentáře

Co na to říkáte?