Rozmnožení spásy

Galatským 4, 22-31
Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné. Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení. Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar. Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi. Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka. Vždyť stojí psáno: ‚Raduj se, neplodná, která nerodíš, jásej a volej, která nemáš bolesti, neboť mnoho dětí bude mít osamělá, více než ta, která má muže.‘ Vy, bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák. Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z  těla, pronásledoval toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní. Co však říká Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné.‘ A proto, bratří, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.

Takže vy chcete být pod zákonem? Co to znamená „být pod zákonem“? Slečny jsou takzvaně „pod zákonem“ o patnácti let a znamená to, že je zákon chrání. Když je někdo „pod zákonem“, tak se mu na jedné straně podřizuje a na druhé straně z něj má užitek, tedy jistotu svých práv. Zákon nad ním tak drží ochrannou ruku, nikdo se nesmí dotknout ani jeho, ani jeho majetku.

Proč Pavlovi vadí, že někdo chce být dobrovolně pod zákonem? Pavel přece mluvil o zákoně Božím, který zjevuje Boží vůli, Boží charakter, proč bychom se neměli schovávat ve stínu zákona, který nám řekl „nezabiješ“, zákona, který je dobrý. Židé se od osmého dne života obřezávají a poddávají se tak zákonu. Jsou tak Božím lidem, zaštítěni svatým zákonem. Tak proč ne my?

V Galatských církvích uvěřili v Krista pohané, kteří obřezaní nebyli. A zde vyvstala otázka: Mají se tedy obřezávat? Mají se schovat pod zákon, aby byli skutečným božím lidem, aby nebyli jen druhotnými členy? Co musí křesťané nežidovského původu splnit za podmínku, aby si mohli říkat „křesťané“, aby byli dost dobří?

Pavel zde naznačuje jakoby dvě cesty spasení. Oboje pocházejí od Abrahama. Židé se považují za Abrahamovy potomky, děti jeho ženy Sáry, syny Izáka a Jákoba. Jsou prvorození. Mají zákon, jímž se vymezují vůči celému světu a září v něm jako poslové Boží. Pavel ale obrací na několika místech pozornost k tomu, že samotný otec Abraham zákon nedodržoval. Cože? Jak to? Abraham byl vůči zákonu indiferentní, zákon se ho netýkal. Abraham ho nedodržoval, protože ani nemohl, protože zákon ještě nebyl. Zákon Mojžíšův přišel až několik set let po Abrahamovi. Řídil se jen vnitřním zákonem svědomí, ale od zákona jako takového byl svobodný. Tak jak tedy Abraham mohl být
spasený, jak to, že je zakladatelem Božího lidu a byl tak říkajíc bez zákona?

Pavel říká, že Abraham byl spravedlivý z víry. Abraham nejenom věřil, že Bůh je, jednalo se nejen o souhlas se seznamem dogmat, protože žádná dogmata ještě nebyla. Ale Abrahamova víra spočívá v tom, že všeho nechal a vykročil do neznáma, spolehl sena hlas neznámého Boha a šel za ním. Jeho víra se projevovala jako důvěra a spolehnutí se, uvěření, že Bůh je dost velký a dobrý, aby se o něj postaral. Taková aktivní víra, důvěra, mu byla připočtena za spravedlnost.

A Pavel říká, že skrze Krista se otevřela cesta pro křesťany z pohanů, takže se nyní mohou v čase vrátit před Mojžíše s jeho zákonem až k Abrahamovi a nemusejí se schovávat pod zákonem, ale smějí se nazývat též oni Abrahamovými dětmi, pokud totiž mají jeho víru. Pokud křesťané jakéhokoli původu mají důvěru v Boha, a jako Abraham se na něj spolehnou ve svých bouřích života, mají též naději, že se touto vírou stanou nejen dětmi Abrahamovými, ale dětmi Božími. Zákon má totiž háček, a to je neustálá touha se poměřovat. Chceme si odškrtávat bobříky a koukat se na jiné, jestli jsou lepší nebo horší než my, zda žijí lepší nebo horší život. A to všechno zákon umožňuje. Ale je až příliš těžké ho naplnit, člověk chce konat dobro, ale vždycky se do toho nějak zamotá a upadne.

Přes naplnění zákona cesta do nebe nevede, protože zákon nedokáže naplnit nikdo. Zákon je dobrý a hezký, ale není to výtah, jenž náš vynese do nebe, pokud stiskneme to správné tlačítko. Ani to nejsou schody do nebe, kterými bychom si krok po kroku vydělávali na spásu a mohli si svoji cestu monitorovat, jak daleko už jsme. Cesta do nebe vede naopak tím, že se vydáme všanc do rukou našemu Stvořiteli, a že mu uvěříme. Cesta za ním vede v bezmezné důvěře a ve spolehnutí se, že se o nás tento Bůh postará, že je natolik dobrý a důvěryhodný, že se už nemusíme schovávat pod zákonem, vykazovat se před ním vysvědčením, ale že k němu smíme přijít kdykoli a jakkoli jako jeho plnohodnotné děti.

Text je z připravovaného sborníku S Biblí v ruce.

Komentáře

One thought on “Rozmnožení spásy

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.