Rozhodla jsem se nebít

úvodníkLidská důstojnost, kde se vzala? Je tu od Adama a Evy? Zkuste si na veřejnosti vlézt na čtyři a dělat pejska. Někdo možná zakusí ovoce nespoutanosti, ale většina na nás si bude připadat nedůstojně. Co teprve, když vás někdo
bude bít holí jako psa? Že se nás to netýká? Je to blíž, než se zdá a nepíšu teď o padesáti odstínech šedi.

Tělesné tresty jsou ještě dnes součástí vězeňské praxe v mnoha zemích. Farářka Vendula Kalusová v rozhovoru mluví o tom, jak se snaží vězňům odkrýt jejich důstojnost. Najít v čem jsou dobří a na tom stavět.

Jaroslav Pechar píše o tom, jak správně potrestat a ptá se bít či nebít? Jako máma autistického dítěte jsem dospěla k názoru nebít. Trestat, ale nebít. Když byl Marek malý prošla jsem si vším od názorů, že je to nevychované dítě a že potřebuje dostat na zadek až po šílenou terapii pevným objetím. Nic nefungovalo a naopak všechno věc jen zhoršovalo. Dnes vím, že Marek pro množství nezdarů, za něž nemůže, potřebuje především povzbuzovat a chválit. Pokud je něco špatně, tak ho musím dovést k tomu, aby sám řekl, jak je to správně. Vlastně dnes a denně posiluji vědomí jeho důstojnosti. Mladší syn Áron na zadek ode mě už taky nedostává. Je to úplně zdravý kluk, který občas něco vyvede a tak dostane trest – úkol navíc nebo zákaz ipadu. Kolikrát už jsem od něj slyšela a nemohl bych radši dostat na zadek?

Dát dítěti na zadek je totiž hrozně jednoduché, přemýšlet o trestu a hlídat jeho dodržení je náročné. Pokaždé, když jsem své dítě uhodila, trpěla tím má důstojnost a mohla jsem si tisíckrát říkat, je to pro jeho dobro. Navíc mě to většinou i víc bolelo.

Saíd Abedini, o němž píše Daniela Kennigová, zažívá mučení a přesto se snaží, probouzet ve svých trýznitelích lidskou důstojnost. Být vykonavatelem zla je nelidské.

Komentáře

Co na to říkáte?