Láska je láska

Svého času zněl lidem v uších ještě větší šlágr „Ach, ta láska nebeská, je jak něžné pohlazení, bez ní život šťastný není.“ Ve Virginii roku 1776 bílým i černým to zaznělo taky jako písnička, že „Stvořitelem jsou všem darovány nezcizitelná práva na život, svobodu a uskutečňování štěstí“, nikoli štěstí pána-otrokáře, ale svého vlastního štěstí. Do sedmi let se černým obyvatelům změnil zaslíbený sen na skutečnost. Jejich manželství už nesměla být roztržena prodejem jednoho z partnerů jinému pánovi, alespoň ve státě Massachusetts bylo tehdy otroctví zrušeno.

„Stvořitelem jsou všem darovány nezcizitelná práva na život, svobodu a uskutečňování  štěstí“

V té době bylo také zrušeno nevolnictví v českých zemích. Lidé na vesnicích se konečně mohli svobodně stěhovat, posílat děti na studia a uzavírat manželství. Biblický autor přes propast tisíciletí zpívá hymnus lidské důstojnosti. Tehdy  patriarchálně laděným samcům elegantně připomenul, že žena a muž mají stejnou důstojnost obrazů božích. Hymnus tvrdě útočí na ješitnost mužů tehdejších i dnešních.

David s Jonatanem splývali nejen svými dušemi, ale zřejmě i tělesně. Stali se vzorem přátelství, které dovede riskovat ve prospěch druhého. Zdařilo se jim alespoň na krátko uzavřít přátelství na život i na smrt. Jiní uskutečňovali celoživotní přátelství.

Za dlouhá staletí miliony rodičů s láskou vedly děti k samostatnému a bohatému životu. Dnes rodiče, registrovaní partneři, samoživitelé a samoživitelky mají stejný úkol: žít věrně svému poslání. Mají děti učit milovat druhého jako sebe samého. Učit životní kráse, melodiím písní a kulturně pravdivým svědectvím o solidárně obětavém životě až do smrti. Stále jde o naplňování poslání obrazu božího– vytvářet vztahy lásky a pomoci. A též pečovat o děti v jakémkoli typu partnerství, manželství nebo singlovství. Náročné je to vždy. I tzv. věřící, klasická rodina může dítě sociálně rozmazlit či znecitlivět, vytvořit dlouhodobě traumatizující vazby na otce či matku.

Tisíce náboženských vězňů ve středověku, miliony politických vězňů v novověku mohlo své děti vychovávat jen modlitbami, motáky a dopisy. Milionům otců zmasakrovaných válkami zůstalo upřeno vychovávat k solidaritě a spravedlnosti, a mnozí veteráni už k tomu nikdy nenašli sílu. Žijeme v rozporuplném světě. Přesto má smysl naplňovat pověření: „Ploďte a množte se a naplňte zemi“ – podmaňte a starejte se o ni jako dobří správci této země. Máme k tomu i mocné Kristovo pověřující slovo: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni dcerami, syny Božími.“

Komentáře

Co na to říkáte?

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..