Láska je láska

Svého času zněl lidem v uších ještě větší šlágr „Ach, ta láska nebeská, je jak něžné pohlazení, bez ní život šťastný není.“ Ve Virginii roku 1776 bílým i černým to zaznělo taky jako písnička, že „Stvořitelem jsou všem darovány nezcizitelná práva na život, svobodu a uskutečňování štěstí“, nikoli štěstí pána-otrokáře, ale svého vlastního štěstí. Do sedmi let se černým obyvatelům změnil zaslíbený sen na skutečnost. Jejich manželství už nesměla být roztržena prodejem jednoho z partnerů jinému pánovi, alespoň ve státě Massachusetts bylo tehdy otroctví zrušeno.

„Stvořitelem jsou všem darovány nezcizitelná práva na život, svobodu a uskutečňování  štěstí“

V té době bylo také zrušeno nevolnictví v českých zemích. Lidé na vesnicích se konečně mohli svobodně stěhovat, posílat děti na studia a uzavírat manželství. Biblický autor přes propast tisíciletí zpívá hymnus lidské důstojnosti. Tehdy  patriarchálně laděným samcům elegantně připomenul, že žena a muž mají stejnou důstojnost obrazů božích. Hymnus tvrdě útočí na ješitnost mužů tehdejších i dnešních.

David s Jonatanem splývali nejen svými dušemi, ale zřejmě i tělesně. Stali se vzorem přátelství, které dovede riskovat ve prospěch druhého. Zdařilo se jim alespoň na krátko uzavřít přátelství na život i na smrt. Jiní uskutečňovali celoživotní přátelství.

Za dlouhá staletí miliony rodičů s láskou vedly děti k samostatnému a bohatému životu. Dnes rodiče, registrovaní partneři, samoživitelé a samoživitelky mají stejný úkol: žít věrně svému poslání. Mají děti učit milovat druhého jako sebe samého. Učit životní kráse, melodiím písní a kulturně pravdivým svědectvím o solidárně obětavém životě až do smrti. Stále jde o naplňování poslání obrazu božího– vytvářet vztahy lásky a pomoci. A též pečovat o děti v jakémkoli typu partnerství, manželství nebo singlovství. Náročné je to vždy. I tzv. věřící, klasická rodina může dítě sociálně rozmazlit či znecitlivět, vytvořit dlouhodobě traumatizující vazby na otce či matku.

Tisíce náboženských vězňů ve středověku, miliony politických vězňů v novověku mohlo své děti vychovávat jen modlitbami, motáky a dopisy. Milionům otců zmasakrovaných válkami zůstalo upřeno vychovávat k solidaritě a spravedlnosti, a mnozí veteráni už k tomu nikdy nenašli sílu. Žijeme v rozporuplném světě. Přesto má smysl naplňovat pověření: „Ploďte a množte se a naplňte zemi“ – podmaňte a starejte se o ni jako dobří správci této země. Máme k tomu i mocné Kristovo pověřující slovo: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni dcerami, syny Božími.“

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.