Biblické Vogue 2

„Co si mám vzít na sebe?!“ Okřídlená věta zahajující manželské konflikty. Není divu, tak tomu bylo už v rajské zahradě, kde se setkáváme s prvním oděvem z fíkových listů. Snad jen pro pořádek – ne v té „nalepovací“ podobě jediného listu, jak se to často zobrazuje. Čteme, že si Adam s Evou fíkové listy „spletli“, tedy šlo o nějaký věnec vytvářející sukni. Druhý oděv dostávají záhy od Boha a lišil se v posledku jen materiálem: Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. 

Šlo o jakýsi rubáš z prvního materiálu, který dotyčný  sehnal – vlna, bavlna, či len. 

Oděvní průmysl ale záhy pokročil. Co si tedy mohl člověk vzít na sebe? To nejjednodušší byl „kuttonet“ (v řečtině „chitón“) – slovo samo by nám mohlo připomenout české slovo „kutna“ či latinské slovo „tunika“. Šlo o jakýsi rubáš
z prvního materiálu, který dotyčný sehnal – vlna, bavlna, či len. Nejjednodušší pytlovitý střih s otvorem pro ruce a hlavu, který zakrýval jen tělo od ramen ke kolenům. Stejný typ nosili muži i ženy. Chudý člověk neměl často
nic jiného než právě tento kuttonet. Jako by chodil ve spodním prádle. Tu a tam můžeme usuzovat, že když se v Bibli píše, že byl člověk „nahý“, tak nebyl úplně nahý, ale měl na sobě jen kuttonet (prorokující Saul 1 Sam 19,24; Prorok Izajáš Iz 20,2 či apoštol Petr J 21,7).

Nebylo ale nic divného v kuttonetu chodit doma či pracovat. Zvláště ve vylepšené verzi, která už měla rukávy. Později byly kuttonety prodlouženy ke kotníkům. V tu chvíli už stálo za to mít i opasek. Pro rychlejší pohyb se dlouhý kuttonet musel podkasat, aby se nepletl pod nohy a podkasaný kuttonet se zajistil právě koženým či lněným opaskem.

Móda pokračovala dále. Některé kuttonety měly sofitikovanější střih a nosily se přehozené tak, aby bylo zakryto jedno rameno a druhé zůstalo nahé. To už ukazuje ke klasické římské tunice. Pro zjednodušení chůze se na dlouhém
kuttonetu dělaly odspoda dva asi třiceticentimetrové rozparky.

Asi nejznámější kuttonet v Bibli bude Josefova pestře tkaná košile (Gn 37,3). Na ní vidíme, že nejen ženy byly marnivé. Nezapomínejme, že jde o spodní část oděvu, tedy něco, co bylo pro běžného pozorovatele zakryto pláštěm!

Druhým významným výskytem kuttonetu v Písmu je scéna z ukřižování, kdy o Ježíšův „chitón“ metají los římští vojáci (J 19,23). Zde je zdůrazněno, že šlo o jeden pruh látky bez švu. Bylo to pohodlnější na nošení a je nám
to i nepřímým svědectvím, že Ježíš nepatřil k těm nejchudším – mohl si dovolit kvalitní spodní prádlo.

Třetím zajímavým výskytem je pak epištola Judova (v. 23): Má se nám ošklivit i „chitón poskvrněný tělem“ – ekumenický překlad používá „plášť“, ale fakt, že jde o spodní prádlo, dává tomuto verši mnohem srozumitelnější
obsah.

Komentáře

Co na to říkáte?