Křesťanství a skaut 2

Ahoj Mnějéšo,
tvoje odpověď mě velmi potěšila. Děkuji Ti za zajímavý pohled na výchovu dětí a mládeže. Myslím si, že se křesťané, kteří pracují s mládeží, mají co naučit od vedení skautského oddílu. Líbí se mi představa, že se člověk učí hrou. Je to samozřejmě mnohem složitější a výsledek není hned vidět. Ale myslím si, že i křesťanská katecheze (vyučování obsahu víry) by mohla sledovat podobnou cestu, jakou už dlouho jde skaut. Křesťanství právě není jen nedělní bohoslužba, kde si člověk odzpívá pár písní, pomodlí se a hned maže domů.

Křesťanství by mělo také prostupovat celého člověka. Bohužel co mám zatím zkušenost, tak vyučování obsahů víry se zatím dělá typem přednášky. Děti nebo mládež se posadí okolo stolu a farář jim něco říká, pak se zazpívá písnička, pomodlí a jde se domů. Samozřejmě jsou výjimky– faráři, kteří se snaží křesťanství předat zajímavou cestou. Když jsem dobrovolničil ve skautském oddíle, všiml jsem si podobnosti mezi katechezí a předáváním informací o začátcích skautingu. Vy máte Svojsíka, Baden-Powella, Setona, my zase Abrahama, Mojžíše, Pavla. Je mi jasné, že to není stejné, skauting není náboženství. Křesťanství ano, a jde mu nakonec o spásu člověka, ne o výchovu.

Ale přece si myslím, že bychom se mohli u vás inspirovat tím, jak předávat obsahy naší věrouky. Neučit děti jen: Kdo, kdy, kde, s kým a co. Ale také je naučit nějaké schopnosti, to se mi hodně líbí na skautingu, že nejde o to jen vědět, ale také něco umět. Tady je dost prostoru, jak se zamyslet nad katechezí a třeba začít učit i nějaké dovednosti. Zážitková pedagogika se teprve dostává do našich kruhů. Skoro každý aspoň trochu aktivní sbor (společenství křesťanů v daném městě) dělá tábory pro děti s křesťanským obsahem. To považuji za skvělý nápad, je to jedna z cest, jak předávat křesťanské obsahy zajímavou cestou. Samozřejmě, aby člověk pronikl do hloubky, nestačí si jen zahrát běhačku na téma postavy v bibli, promýšlení závažných témat na něj ještě čeká. Dotýká se vaše výchova také etických problémů? Jak je řešíte? Mohl bys mě ve své odpovědi víc popovídat o té skautské metodě, flow a Kolbově cyklu?
Díky moc za odpověď a měj se fajn!

Kája

Čau Kájo, moc rád se dozvídám o křesťanských táborech a dalších aktivitách. Tábor je určitě nádherné a hravé místo pro katechezi (zajímavé slovo :)). Ostatně i pro nás je tábor vůbec nejdůležitější část skautského roku. Vždyť právě tam můžeme být jako parta víc, než dvě hodiny týdně. Právě tam všechno to titěrné, co stihneme dětem přes rok předat, může vyklíčit. Celá ta myšlenka sboru se mi líbí. Nejenom proto, že chrání členy proti samotě.

Při svých studiích jsem asi narazil na takové společenství lidí. Nevím, jestli jsem měl štěstí, nebo je to u sborů běžné, ale ona organizace přímo sršela iniciativou a pomocí. Jevila se mi, nebojím se napsat, paprskem světla v šedavém dni. Pořádala pestrou paletu různých činností nejen pro své členy, ale i pro lidi zvenčí, až jsem se divil, kde se bere takový elán a zápal do tvoření. V tváří tvář hromadě lidí, kteří mají co dělat se sebou, si hrozně vážím těch, kteří hoří pro druhé. Pokud člověk prožije takovou zkušenost, stěží dál může pochybovat o přínosu křesťanství (taky se mi to v hlavě spojuje s tím náhledem na naše organizace – vždyť tohle je nádherná vizitka, ne? :)).

Co se katecheze týče, buď nejsem vhodný člověk k dopisování, nebo to budu potřebovat krapet osvětlit. Skautská činnost by totiž vždy měla směřovat k nějakému cíli, aby nebyla jen sérií na sebe navazujících her. Ať už k abstraktnímu, na které jsme už narazili, nebo i docela konkrétnímu (třeba naučit se postavit stan). A já onen cíl, ono poslání, ten „obsah“ křesťanské katecheze neznám. Je mi jasné, že to není, jak píšeš, v učení se jmen a dat význačných osob. Ale to je tak vše. Ostatní, co mě napadá, mi spadá do oné škatulky výchova. Jakou cestou se vydat, když neznám cíl? Proto se vrhnu na tvou otázku o etice, doufajíc, že to není tak daleko, a sfouknu u toho i tu skautskou výchovnou metodu. Jde o defiované způsoby, kterými se snažíme dobrat oněch cílů. Na prvním místě je jmenovaný skautský slib a zákon. Skautský zákon se ne náhodou podobá desateru. A skautský slib, to je bezesporu nejdůležitější bod v životě skauta. Jde o to, zavázat se sloužit ideálům a snažit se žít pro druhé. Dále je tam jmenované učení se zkušeností (hrou, prací, putováním…), rozdělení dětí do družin pro rozvoj vztahů mezi lidmi a samostatnosti, používání symbolického rámce, je tu také jako důležitý aspekt příroda, atp. Celé je to ve Stanovách Junáka, hlava II. Stačí to vygooglit :).

Otázka etiky se asi nejvíce týká právě skautského slibu, který lze chápat jako rozhodnutí žít podle jistých zásad. Je to vpravdě veledůležitý okamžik, proto nemůže nováček přijít a hned něco slibovat, bylo by to naplano. Myslím si, že skautská duchovní výchova v nekřesťanských oddílech se právě snaží rozšířit obzory, aby člověk mohl vytvořit svůj světonázor a plně pochopit třeba slib sloužit nejvyšší pravdě a lásce (Bohu), lidem i vlasti. Jak? Diskusemi, hrami, které hráče staví před obtížná rozhodnutí, ukázáním nicotnosti i velikosti člověka při přežitích a akcích pro druhé a spoustou dalších činností. Co vedoucí, to trochu jiný přístup. Pojmy Flow, Kolbův cyklus a třebas i cílená zpětná vazba či Maslowova pyramida si bohužel budeš muset vygooglit, nebo lépe přečíst v některé z mnoha příruček o zážitkové pedagogice. Jak vidno, času je málo, přitom toho chceme tolik sdělit!
Měj se!

Mnějéša

Komentáře